Náruč pro mámy

SVÁTEK MAMINEK. Hodně dnešní den řešíme v rámci vlastního mateřství. Což je zcela v pořádku. Já bych se jen krátce chtěla zamyslet nad tím, že by bylo hezký věnovat obejmutí i našim maminkám. Nezapomenout na ně. I když s nimi v lecčems třeba nesouhlasíme. Ale díky vlastnímu mateřství často dokážeme vlastní mámy víc pochopit. Nejspíš stejně jako my tápaly, nevěděly, pochybovaly, učily se, bály se, omlouvaly se, čelily nevyžádaným radám... možná se to tolik neřešilo, především veřejně pač sociální sítě a internet prostě nebyly. Informace a studie o dětský vývojový psychologii asi taky chyběly. Ale možná řešilo, možná to jen nebylo tolik vidět. Ale emoce tu byly už před vynálezem instagramu, facebooku a internetu vůbec. A já si říkám, že ty naše mamky ty emoce zažívaly taky, zažívaly bezmoc a zoufalství a únavu a nevědění a strachy a všechno to, co my. Já vím, že řada z nich to vytěsnila a teď se ohánějí nevyžádanýma radama a úplně zapomněly na vlastní těžký chvíle, kdy nechtěly rady ale jen obejmout. Vím, že řada prarodičů kritizuje a radí a uráží a nepodporuje a že dochází k mezigeneračním bojům. Vím. Ale i tak je plno babiček maminek, který jsou prostě skvělý a který si zasloužej náš dnešní velký dík a respekt a obejmutí a pusu! Protože skrze vlastní mateřský těžkosti vidíme a na vlastní emoce chápeme, co ta naše maminka zvládala... tak díky, maminky 🌹❤️ A samozřejme díky, naše děti, protože díky vám jsme se staly maminkami my 🎈❤️
Krásný svátek maminek ❤️🌹🎈

Rodičovství je těžký. O tom žádná. A samorodičovství je občas ještě náročnější, protože člověk tu odpovědnost nese tak nějak sám. Sám řeší všechna každodenní běžná i zásadní rozhodnutí. Nemá střídání, ani když už nemůže. Nemá pauzu. Z práce plynule přebírá druhou směnu. A k tomu se vedle těch praktických věcí musí vypořádávat se svýma emocema a svým rozpoložením, pochybnostma, strachama, nejistotatama. Sám čelí nevyžádaným radám zvenčí a nikdo se ho nezastane. Rozhodne v zásadních věcech, čelí kritice a nemá se o koho opřít. Máma se mnou byla sama, já jsem s dcerou sama.. žádná teorie, jsem v tom s váma a podělím se o to, co funguje a pomáhá mně. Jak hledám podporu uvnitř, když zvenku nepřichází. Žádná sebelítost a fňukání, jen pojmenování toho, co člověk řeší, a hledání vděčnosti ve vzniklé situaci ❤️🙏🎈

PODPORA PRO SÓLORODIČE. Žádný nevyžádaný rady, žádny hodnocení, srovnávání nebo kritika. Jen naslouchání, porozumění a empatie. Sdílení v bezpečném prostoru. To, že s dítětem člověk zůstane sám, ještě neznamená, že je sám ❤️ Náruč je tu pro mámy i táty, co na děti zůstali sami, vždy v pondělí jednou za 14 dní v Rodinné a komunitní centrum Mumraj. Sdílecí skupina pro rodiče samoživitele 🌹💛

Včera proběhl avizovaný workshop o emocích rodičů v Rodinné a komunitní centrum Paleček, z.s.. A zrovna včera jsem z toho byla fakt nervózní, protože jsem měla s sebou celou svou smečku... A proběhlo to za mě skvěle a já odcházela unavená ale upřímně vděčná 🙏🎈A ráda bych se podělila tentokrát hlavně o pocity a zkušenost z pozice pejskařky. Protože moje fenka Woody je nedílnou součástí mýho života. A protože ladit logistiku dítě a velký pes je občas náročný zejména proto, že dětský a psí svět v očích společnosti stojí často proti sobě. A tyto světy spolu nekompromisně bojují. A když máte jedince z obou světů a chcete žít v míru, jde to někdy ztuha. A já vím, že je to do určitý míry opodstatněný. Že existujou nevychovaní i nebezpeční psi. A taky pejskaři pitomci. Ale upřímně řečeno, pitomci se najdou stejně tak mezi rodiči i nerodiči. Prostě jsou všude:)) Ale tím, že se v pejskařský komunitě velmi intenzivně pohybuju posledních 8 let, a potkala jsem tam fakt skvělý, inteligentní a uvědomělý lidi s bezvadnýma psama, přijde mi škoda to takhle generalizovat. A tak si o to víc cením včerejší zkušenosti a jsem moc vděčná Palečku i maminkám, které přišly navzdory přítomnosti pejska na lekci. Woody si beru s sebou, je vyvenčená, unavená, tudíž lekci prospí odložená v cestovní boudě v rohu místnosti. Neruší, neštěká, nepohybuje se volně po místnosti. Buď je tam zavřená, nebo má otevřený vchod a je na vodítku přivázaná k vedlejší židli. Včera takhle ležela s tím otevřeným vchodem, po domluvě s účastnicemi, a velmi rychle se k ní doplazily dvě batolata, sedly si vedle ní a stavěly si kostky. Woody si lehla na bok a usla. Dala najevo, že je v pohodě a dokáže v jejich přítomnosti uvolněně odpočívat. Maminky se usmívaly, nijak neplašily, jen děti hlídaly (tak jako já neustále hlídala celou dynamiku mezi dětmi a Woody), naopak přítomnost pejska vítaly. A já byla fakt strašně vděčná, že ten dětsko psí svět může fungovat vedle sebe, spolu. Protože pro mě je v tom obrovská úleva, když nemusím ty světy oddělovat, když můžu jako samoživitelka s dítětem a psem skloubit práci-dítě-a psa a nemusím nikoho a nic upozadit 🙏❤️🐾🎈Tak ještě jednou velký dík Palečku a maminkám a dětem a Aničce a především Woody 🐾❤️

Tak dnes odpo zase v Palecku. Rodinné a komunitní centrum Paleček, z.s. O emocích nás rodičů. A o tom, že řešit samotné chování a snažit se ho měnit je často vysilující a přitom neúčinné. Trvalejší výsledky přinese to, když řešíme příčinu chování. Příčinu emocí. Ona je totiž občas zavádějící - myslíme si, že příčinou našeho vzteku je neposlušné dítě, ale ve skutečnosti to už je jen poslední kapka do plnýho poháru trpělivosti. A ono je potřeba ten pohár průběžně vylejvat. A třeba i zjistit, proč se tolik plní... a to potom řešit a léčit a celá dynamika vztahu se pak mění přirozeně sama...❤️
Tak odpo se těším(e) 🎈🌷

Kdybyste nevěděly, kam o prázdninách s dětma, aby to mělo smysl na všechny strany, tak tady pod Vlčí Jámou nám bude hezky 🎈🍀🧡

Je fajn, že se informace o tom, že popírání negativních emocí je nezdravé, víc a víc dostávají mezi lidi 🙏 Zároveň z některých komentářů vyplývá, že je to pořád hodně nepochopené téma... Myslím, že jde o to v životě připouštět emoce. Respektovat, že jsou. Nezakazovat je. Ne ve chvíli, kdy se dítě vzteká, mu vyhovět. Ale jen respektovat a přijmout, že se zlobí. Že má svůj důvod. I když nám přijde jako banalita, že chce na sebe růžový ponožky s beruškou a ne růžový ponožky se sluníčkem, pro něj je to v tu chvíli celej jeho svět. A ve svým světě řeší, že beruška je dneska důležitější než sluníčko. A nejde o to mu vyhovět, pokud zrovna sluníčkový ponožky jsou mokrý nebo špinavý, nejde o to ho uklidnit a konejšit a říkat mu, že se nic neděje. V jeho světě děje. Nemusíme hned ty negativní emoce zahnat. Ani vyřešit. Dítěti stačí, že přijmem, že je má. I když v našem vidění jde o blbost. A pak nabídnem onu náruč a pohlazení. Dáme najevo účast. Že víme, že to pro něj je důležitý, ale existují objektivní důvody, proč to nejde (např ty ponožky v pračce apod.). A jen vydržíme než se dozlobí. Neděláme nic blbě. Často totiž neumíme ustát negativní emoce dětí, protože máme pocit, že teda děláme něco blbě. Neděláme. Vychováváme. A to s sebou přináší emoce. Ostatně i naše:)) Tak jim nebraňme, jen to pojďme ustát a dovolit jim cítit. Jen dát najevo, že zlobit se nebo být smutnej je lidský, normální. Že je dál máme rádi. A až se dovztekají, obejmeme je a svět bude zase v pořádku 🎈💛

Rodiče se v dobré víře snaží děti od negativních emocí „ochraňovat“, bohužel zcela nevhodným způsobem. Děti pak své emoce vnímají jako něco špatného (pláč, odpor, smutek, vztek...). Chtějí rodičům vyhovět, a tak je raději polykají, až se od nich nadobro odstřihnou.

Vzniká tak intrapsychický konflikt:

– Dítě by ve chvíli, kdy pláče, potřebovalo od rodičů podporu a pohlazení.

– Místo toho se dočká spíše nepochopení a zavržení.

A protože projevování emocí není žádoucí, neřekne jim o své nespokojenosti a potřebách. Kruh se uzavře.

A tak je v sobě dusí a hromadí, možná až do dospělosti, kdy se tyto prožitky a potřeby přihlásí o slovo – třeba v tiché podobě ve formě deprese: https://psychologie.cz/psychoanalyza-deprese/

Někdy člověk nechce slyšet nevyžádaný rady, ač stokrát dobře míněný, někdy nechce studovat další chytrý knihy, ani poslouchat přednášky a webináře o tom, co dělá blbě a co jde dělat líp. Občas máma potřebuje jen vyslechnout, obejmout, slyšet, že není sama a jediná. A třeba si jen odnést pár tipů, jak samu sebe mít ráda, i když si může připadat nedokonalá.. ve čtvrtek workshop o emocích, jak s nimi pracovat, nikoli jak je nemít. V Rodinné a komunitní centrum Paleček, z.s.
Těším se na vás 🌷💗