01/07/2024
Přeji si, aby moje pochopení tarotu zrálo skrze reálnou a autentickou zkušenost s každým jeho archetypem. Proto jsem začal s Milenci a s Lunou, které mi byli v posledním půlroce nejblíž. Teď pokračuji k Ďáblu, který ke mně promlouvá už dlouho. Snad brzy přijde i něco pozitivnějšího, o čem bych mohl napsat, ale zatím jsem tam, kde jsem. Každý odstavec by se dal rozbalit do jednotlivého článku, ale na to není teď čas a prostor. Jedná se o takový průlet tématy, které Ďábel otevírá. Doufám, že to přinese nějaký užitek.
XV. ĎÁBEL
Abychom pronikli do podstaty arkána Ďábel, je důležité pochopit, jak se v posvátné Kabale liší dva základní způsoby naplňování přání nebo tužeb. Přání je podle této nauky základním stavebním kamenem všeho stvořeného. Přání má pasivní charakter a aby se začalo realizovat, je zapotřebí aktivního impulsu vůle. Kabala ve své esenci pojednává o tom, jakým způsobem se realizuje ta nejvyšší Božská vůle ve všech její projevech. Základní podstatou Stvořitele je absolutně altruistické dávání, kdežto základní podstatou stvořeného je přijímání tohoto Božího světla. V procesu připodobňování stvořeného Stvořiteli (pojednáváme především o lidské duchovní cestě) musí stvoření začít radikálně měnit kvalitu naplňování svých tužeb z egoistické na altruistickou. Lidská bytost může přijímat Boží světlo do svého života dvěma základními způsoby. První je přirozeně zaměřený na sebe, vycházející z našich živočišných pudů, a druhý je zaměřený na bližního svého a na prospěšnost rodině, společnosti, kultuře, světu, vesmíru atd. Tomu druhému způsobu se v Kabale říká „přijímání za účelem dávání“.
Můžeme naplňovat naše nejhlubší tužby pouze za účelem vlastního potěšení (jakékoliv potěšení je nalití světla do našeho systému, Kabala používá dva základní pojmy - světlo a nádoba), čímž se v nás světlo zahušťuje a přestává mít vznešené božské kvality, nebo za účelem distribuce přijímaného světla do našeho okolí, čímž dostává lidská bytost možnost nechat skrze sebe proudit mnohem silnější a kvalitnější toky světla. Můžeme tedy tu naši nádobu plnit jenom pro sebe, nebo ji předělat takovým způsobem, aby z ní světlo proudilo mnohými směry tam, kde je tato energie našeho potenciálu skutečně potřebná. Příkladů může být hodně, pojďme se podívat na několik z nich. Představte si, že ve svém životě nejvíce toužíte po dobrém a kvalitním jídle. Přijímání světla pouze pro sebe by znamenalo, že celý život vyděláváte na to, abyste mohli navštěvovat ty nejlepší podniky a ochutnávat ty nejlepší speciality. Bude to jenom pro vás a pravděpodobně tím světu moc neprospějete. Přijímání světla za účelem dávání světu by naopak znamenalo, že třeba založíte síť restaurací s těmi nejlepšími specialitami a budete se v tom neustále zdokonalovat, zlepšovat a poskytovat tyto zážitky ostatním lidem a potažmo celému světu. Stáváte se kanálem, skrze který proudí světlo potěšení a zároveň jste pořád u toho a můžete v tomto procesu neustále ochutnávat a kvalita zážitku bude mnohonásobně větší nejen proto, že je tam altruistický záměr, který umožní mnohem větší růst než záměr egoistický, ale také proto, že je zde mnohem rozmanitější poptávka po tomto druhu zážitku. Můžeme si dát také příklad z méně materiální sféry. Pokud toužíte po znalostech například ve sféře ekonomie, tak můžete podobně jako v prvním příkladu začít studovat sami pro sebe a navštěvovat školy, semináře, online přednášky apod. nebo se rozhodnete, že se stanete kanálem pro tyto znalosti, a až nastudujete potřebné základy, tak vytvoříte kanál (profil na soc. sítích, vzdělávací platformu atd.) a můžete začít vědění zprostředkovávat dalším lidem, kteří svojí vlastní touhou po tomto druhu poznání budou stimulovat váš mnohem větší růst a rozvoj. Jedná se o zjednodušené příklady (v reálném životě jsou tyto procesy mnohem komplexnější a složitější), ale princip je zde patrný.
Náš potenciál je bytostně spjat s těmi nejhlubšími tužbami naší duše, které je potřeba objevit a začít naplňovat konstruktivním/altruistickým způsobem a ne destruktivním/egoistickým. Samozřejmě, že nic v našem hmotném světě není úplně černobílé a egoismus s altruismem mají mezi sebou velmi relativní vztah a být skutečným altruistou neznamená se jen tak beze smyslu rozdat lidem, kteří to nikdy neocení - toto je skutečné mrhání božím světlem.
Vycházejíce z právě zmíněných principů, můžeme říci, že arkánum Ďábel symbolizuje především realizaci našich tužeb a přání ryze egoistickým a destruktivním pro lidskou bytost a její okolí způsobem (což se samozřejmě neprojevuje hned). V Tarotové sadě A. Waita je velmi důležité chápat tuto kartu v kontextu s kartou Milenci, jejichž číselnou hodnotou je šestka stejně jako tomu je po složení číslic u Ďábla (15 = 1 + 5 = 6). Waitův arkánum Milenci popisuje stav Adama a Evy v Edenské zahradě ještě před prvotním hříchem, který byl způsoben pozřením plodu ze stromu poznání dobra a zla. Následně nastala archetypální katastrofa, která se stala kořenem všech dalších odklonění od „zákona“, ať už si jako jeho tvůrce představujeme skutečného transcendentního Boha nebo zlého demiurga (kabalistické a gnostické výklady tohoto mýtu se diametrálně liší). Po konzumaci zakázaného plodu se tedy Milenci propadají do zcela jiné reality, ve které je vše zmatené, nemocné, porouchané a nastupuje absolutní duchovní slepota, kdy se lidská duše upisuje k bezbožnému následování živočišných instinktů a k naplňování tužeb a vášní egoistickým způsobem. Tyto aktivované živočišné pudy na Waitově kartě symbolizuje hořící ocas z Adama, který pomocí pochodně zapaluje samotný pán Zla, který je zároveň personifikací vlády instinktů nad lidskou bytostí. Je zajímavé, že Ďábel podpaluje ocas (touhy) zrovna Adamovi, což je kontrastní vůči „hříšnému“ postavení Evy v Edenu, kdy měl impuls k zakázanému poznání od hada přicházet právě skrze ni. Dalo by se říci, že se jedná o narážku na to, jak v našem „padlém“ světě stojí za velkým množstvím zla právě mužská nenasytnost, soutěživost a pocit nadřazenosti. Evě rovněž přibyl ocas, který sice nehoří, ale je zakončen hroznovým vínem, o jehož symbolismu by se dal napsat nejeden článek. Nikde ve Starém zákoně není zmíněno, o jaký konkrétní plod se jednalo. Teprve v křesťanství bylo určeno, že se jednalo o jablko, byť to není podloženo žádnou zmínkou ve Starém zákoně. V Talmudu nalezneme určité teorie a dohady, které se snaží vrhnout světlo na to, o jaký plod šlo. Jednou z verzí je, že šlo právě o hroznové víno, které bezesporu souvisí s vínem, které vzniká procesem kvašení. Všichni víme, že použití alkoholu dokáže odstranit zábrany, kterými skryté touhy a přání potlačujeme, a probouzí vášně, které by si člověk za střízlivého stavu nedovolil. Je možné, že zde Waite u Evy naráží na to, jak může být ženská krása a síla opojná a jak může tato síla duchovně zaslepit nejen muže, ale i samotné nositelky této síly. Další verze popisují, že se jednalo o plod fíkovníku (kvůli listům, které zakrývaly přirození Adama a Evy po pozření plodu), nebo dokonce, že šlo o pšenici. Tyto tři plody mají i hlubší kabalictickou interpretaci, které se budeme věnovat jindy.
Dalším zásadním symbolem tohoto arkána je kvádr, na kterém Ďábel sedí. V esoterních naukách většinou tento tvar symbolizuje hmotu a struktury, které ji tvoří. Nejedná se jen o kovy, jejichž struktura je tvořena různými druhy mřížek, ale svým počtem stran (6) tento symbol také odkazuje i k organické hmotě, kde je vše postaveno na atomu uhlíku, který je šestý v periodické tabulce prvků a má 6 protonů, 6 neutronů a 6 elektronů. Vidíme, k jakému číslu to směřuje. Hmota nemusí být nutně zlá, jak o ní pojednávají gnostici nebo jiné dualistické duchovní směry. Jde o to, že proces nahrávání vědomí do hmoty může díky snížení frekvence tohoto vědomí způsobit určitou duchovní amnézii, což často vidíme u lidí, kteří svůj život zasvětili získávání hmotných statků a hmotného potěšení. Jedním z největších duchovních úkolů je být nahraný ve hmotě, ale zároveň zachovat co největší míru duchovního uvědomění - to hezky popisuje symbol kvadratury kruhu, který nacházíme například u Da Vinciho. Adam a Eva jsou tedy připoutáni k symbolu hmoty a vypadá to, že jsou v zajetí materie. Všimněte si řetězů kolem jejich krků. Co znamená skutečnost, že jsou povolené a šly by z krků jednoduše sundat? Znamená to, že jsou přesvědčeni o tom, že jsou ve skutečnosti svobodní? Nebo ani netuší, že jsou jejich řetězy povoleny a nemusí být otroky hmoty? Toto nevíme, nicméně obě interpretace mají něco do sebe a můžeme nad nimi rozjímat.
Neméně důležitou rovinou je realizace sexuálního spojení, ke které nabádá arkánum Ďábel. I zde můžeme rozebrat dva základní způsoby využívání sexuální energie mezi mužem a ženou. Prvním je ponechání silné tvůrčí sexuální energie ve spodních energetických centrech, která se při vzájemné výměně mezi zúčastněnými pohybuje pouze ve spodních patrech naší existence a spíše milence ovládá a vede pouze k egoistickému způsobu využití této společné síly. Slepé užívání tohoto mocného druhu energie v lidech aktivuje pouze nízké duševní kvality jako jsou kontrola, žárlivost, majetnickost, touha po moci apod. Druhým základním způsobem je vědomé posouvání této síly směrem k vyšším centrům naší bytosti. Horizontální výměna sexuální energie zde dostává navíc vertikální směr a posouvá se podél páteře směrem k duchovnějším úrovním. Na těchto vyšších úrovních se sexuální energie transformuje (nebo se spíše mění naše vnímání této sexuální energie) do možností jejího altruistického využití pro naše blízké, naši společnost, kulturu, svět atd. Můžeme pomocí této energie jít směrem k realizaci našeho potenciálu a přinášet našemu okolí užitek a tímto aktem otevírat v této mocné živočišné energii její skutečný duchovní význam a původ. Vypadá to, že Adam a Eva jsou připoutáni a závislí právě na prvním způsobu realizace sexuálního spojení. Přijdeme na to, jak z toho ven?
Není úplně jisté, s jakým zvířetem je zkřížené lidské tělo na této kartě, nicméně zde nejde vynechat paralelu a odkaz k symbolu Bafometa, který má hlavu kozla (pozice rukou Ďábla je stejná jako na vyobrazení Bafometa od Elifase Leviho). Chudák kozel je v mnoha mýtech a duchovních textech spojován s principem zla. Například Áron ze Starého zákona si bere od Izraelitů dva kozly. Jednoho využívá jako čistou oběť Bohu a do druhého vkládá všechny hříchy Izraele a posílá ho do pouště k Azazelovi. V řecké mytologii je ke kozlu nejblíže bůh Pan, který žil veselý život společně s nymfami, satyry a i se samotným bohem vína Dionýsem. Netopýří křídla symbolizují spojení s nocí a tím pádem s něčím tajemným, neviditelným, temným a skrytým. Noc je spojená s podvědomím člověka, ve kterém se nacházejí jak instinktivní a pudové síly, tak i „13. komnaty“, ve kterých jsou uloženy traumata, nezpracované zkušenosti a mnoho dalšího, co si může svévolně razit cestu ven do vědomí a může být vnímáno jako zlo.
Ďábel na kartě Waita má rohy Kozorožce, což nás odkazuje k hebrejskému písmenu Ajin, které je podle anglické okultní tradice spojeno s touto kartou, a podle knihy Sefer Jecira se vztahuje k astrologickému znamení Kozoroha. I samotné písmeno Ajin připomíná cosi, co má dva rohy. Kozoroh je finální vývoj elementu země v astrologickém zvířetníku a je nejen mistrem hmotné úrovně jako takové, ale i mistrem strukturování, organizace, řízení, systematice, vytváření hierarchií atd. Toto jsou kvality, které potřebuje každý, kdo chce „ovládat“ hmotu na opravdu vysoké úrovni. Kozoroh se maximálně opírá o racio a je pro něj charakteristické kritické myšlení, skepse a umí geniálně oddělit užitečné od neužitečného, funkční od nefunkčního a legitimní od nelegitimního. Má pro to skutečný dar. Tyto kvality jsou samozřejmě velmi užitečné v práci s materiálním světem, ale pokud se opřeme pouze a jedině o ně, tak se můžeme stát velmi rigidními a budeme postrádat potřebnou pružnost pro vkládání ducha do hmoty. Je to důsledek, kterému při prožívání archetypu Ďábla podléháme a brání to průniku vyššího duchovního světla do uzavřeného systému, který je postaven na principu egoismu (souvisí s budování hranic, které vymezují naše nižší já), který ovšem není vždy a za všech podmínek špatný. Když budujeme náš duchovní chrám, kultivujeme naši osobnost, aby skrze ni mohlo do světa proudit vyšší dobro, tak v procesu individuace můžeme také spatřovat nějaké egoistické struktury, které jsou potřebné, aby mohl chrám vůbec stát a plnit svoji funkci.
Co se týká speciální pozice prstů na pravé ruce Ďábla, která připomíná vulkánský pozdrav ze Star Treku, tak zde není žádná jednoznačná interpretace. Má se za to, že se jedná o žehnací znamení Cohenů, což byl jeden z 12 izraelských kmenů, který je považován za nositele hlubokého duchovního vědění a měli kněžské postavení. Že by to byla nějaká gnostická narážka na „zlého demiurga“ ze Starého zákona? Gesto by mohlo také symbolizovat rozdvojení a dualitu, která je přítomná v lidské přirozenosti. Zlo se často realizuje pomocí rozdělování jednoty na dílčí části, které jsou následně proti sobě poštvány. Můžeme toto gesto také porovnat s gestem Velekněze v pátém arkánu. Ten má dva prsty otočené směrem dolů a k ukazováčku a prostředníčku je do trojice přidán palec (nemusíme připomínat význam čísla 3 v okultismu), kdežto Ďábel má všechny prsty směrem nahoru. Může zde jít o narážku na to, že Velekněz některé síly používá a některé jsou deaktivovány nebo skryty. Ďábel má aktivované všechny síly a neštítí se použít žádnou z nich pro dosažení cíle. Ale toto už jsou jenom dohady.
Nemůžeme projít arkánem Ďábel, aniž bychom se dotkli otázky zla jako takového. Drtivá většina náboženství a duchovních nauk se již po mnoho tisíciletí snaží pochopit jednu z nejhlubších filosofických otázek vůbec, a tou je původ a podstata zla. Kde a z jaké úrovně pramení kořen veškerého zla, které se na světě děje? Jedná se o čistě lidský koncept či o nějakou konkrétní sílu, která stojí v opozici všeobecnému blahu a dobru? Je zlo legitimní součástí přírody nebo je to síla, která vychází jenom z člověka, jeho zvláštního postavení ve vesmíru a jeho egoistické podstaty? Mnoho mýtů, legend a pohádek se snaží uchopit ústřední archetyp zla a možná i přinést nějaké funkční návody, jakým způsobem může dobro překonat zlo. Ovšem za předpokladu, že nějaký konflikt mezi zlem a dobrem vůbec v našem vesmíru existuje a tento dualismus není jenom naší ryze lidskou vlastností.
Zlo se na světě děje a tuto skutečnost nemůžeme popřít. Otázkou zůstává, odkud toto zlo pramení. Podle zkušeností mnoha lidí se většina zla odehrává nevědomě a je způsobena jednoduchým nedorozuměním mezi jednotlivci nebo mezi většími celky. To, co je dobrem pro jednoho, může být zlem pro někoho jiného a naopak. Je zde tedy určitý konflikt vůlí, kdy záměry jednotlivců či celků mohou mít blahé cíle, ale na cestě k realizaci se setkáme s mnohdy i absolutně různými pohledy, které vycházejí z různě nastavených hodnot, odlišného morálního kodexu, jiného kulturního základu atd. Dobrým příkladem jsou technické a technologické vymoženosti západní společnosti, které způsobily naprosto bezprecedentní luxus a možnosti, na které jsme již dneska zvyklí, ale na druhou stranu - za jakou cenu? V naší kultuře se dnes můžeme pyšnit obrovskou bezpečností, dostatkem potravin, volným časem, který můžeme využít k osobnímu růstu anebo jím jen tak plýtvat, a mnohými dalšími výdobytky. Co tím ovšem způsobujeme okolnímu světu, například v kontextu s koloniální minulostí Evropy atd.? Na čem náš „dobrý“ pro nás svět stojí? Otroctví, vykořisťování, ekonomické znevýhodňování, zasévání občanských válek apod. Jsou tyto záležitosti vědomou volbou západní vůle nebo je to vedlejší efekt? Můžeme snahu o vytvoření maximálního pohodlí společnosti nazývat zlem? Spíše to vypadá, že naše kultura dostatečně dobře nevnímala potřeby podrobených kultur a snažila se jim vnutit něco, co ona sama považovala za dobré (např. křesťanství, alkohol, technologie atd.), nicméně pro ně to znamenalo destrukci a tedy zlo. Každá jednotlivá část naší civilizace chce nejvyšší dobro pro všechny, ale největší problém je v tom, že nejsme sladění, nekomunikujeme na hlubších úrovních a často naprosto nezrale využíváme silové převahy a určujeme cíle i směr těm slabším a menším, nikoliv však méně významným.
Vidíme, že otázka dobra a zla je velmi relativní, nicméně nemůžeme odmítat ani to, že je možná existence čistého ryzího zla, vycházejícího z potřeby moci, slávy, peněz apod. Jsou to všechno silné závislosti. Bavíme se teď spíše o kolektivním nastavení, ale položme si ruku na srdce - nerostou kořeny těchto kolektivních problémů přímo ze srdcí jednotlivců? Nejspíš je to oboustranný proces. Většina lidí si myslí, že je dobrá, ale je tomu skutečně tak? Lži, manipulace, krádeže, již zmíněný egoismus atd. Jsme schopni uznat a odhalit temnotu v našich srdcích? Jsme schopni ji vůbec racionálně zaznamenat?
My lidé jsme dostali jako jeden z největších darů jeden druhého. V bližním svém jsme jako v zrcadle schopni vidět projekci našeho nitra, kterou sami v sobě nejsme schopni uzřít ani uznat ani přijmout. Proto jsou vztahy tak důležité. Když nejsme schopni ve vztahu přijmout svoje vlastní „zlo“ v druhém člověku, tak je pravděpodobné, že vztah nedosáhne důležité pro jeho udržení hloubky a je odsouzen k záhubě nebo směřuje ke katastrofě. Samozřejmě, že ne vše, co vidíme u toho druhého, je naše, ale velmi podstatná část ano. Přitahujeme se totiž hlavně na základě podobnosti, aneb stejné frekvence se stávají jedním a toto „jedno“ náš vztah drží pohromadě. Adam a Eva na této kartě podlehli iluzi oddělenosti a nejsou schopni vidět sebe v tom druhém a toho druhého v sobě. Pocit oddělenosti je zdrojem mnoha zlých činů, které se na naší planetě odehrávají a projekce funguje nejen na úrovni individuální, ale i na úrovni kolektivní (nemám rád Poláky proto a proto, nemám rád Francouze proto a proto atd.).
Poradíme si s tím vším jako jednotlivci i jako lidstvo?
08/11/2024
26/02/2024
19/02/2024
22/01/2024
18/12/2023
13/12/2023
12/12/2023
10/12/2023