Moje státnost

Obec Selenca leží v autonomní oblasti Vojvodina a představuje typický příklad multietnického prostředí severního Srbska. Vedle většinového srbského obyvatelstva zde dlouhodobě žije i početná slovenská komunita a menší česká skupina. Slovenský prvek je historicky výraznější – sahá do období habsburské kolonizace v 18. století, kdy do oblasti přicházeli evangelíci ze severu Uherska. Češi se zde usazovali v menším počtu, často jako řemeslníci, učitelé či úředníci.

Slovenská komunita si v Selenci udržela jazyk, náboženské tradice i kulturní instituce; klíčovou roli hraje evangelická církev a školství. Česká menšina je méně početná, ale historicky přispěla k místní vzdělanosti a kulturnímu životu. Obě komunity se podílely na formování lokální identity, která je dodnes patrná v jazykové rozmanitosti i v kulturních akcích. V širším kontextu Vojvodiny jde o model soužití menšin, který má stabilní institucionální oporu.

Zajímavým fenoménem jsou místní názvy ulic a veřejných prostor, které odrážejí kulturní paměť těchto komunit. V Selenci se lze setkat s názvy připomínajícími slovenské národní osobnosti (např. Ľudovít Štúr) i širší slovanské kulturní dědictví. Zajímavostí jsou ulice pojmenované po československých prezidentech Masarykovi a Benešovi.

Kostel sv. Anny ve Verneřicích je jednou z nejvýznamnějších historických památek Českého středohoří, s kořeny sahajícími do 14. století. Z této nejstarší gotické fáze se dodnes dochovaly části presbytáře a spodní partie věže.

Významná přestavba proběhla v letech 1563–1565 za stavebníka Oldřicha Dubanského z Duban, kdy byl kostel rozšířen v goticko-renesančním slohu. Po požárech v letech 1709 a 1774 následovaly další úpravy, přičemž dnešní podoba nese výrazné barokní a rokokové prvky. Na počátku 18. století se na obnově podílel žatecký stavitel Anton Loschy, který vystavěl novou loď kostela.

Interiér kostela je trojlodní, s trojboce uzavřeným presbytářem. Část vybavení pochází i z jiných zaniklých kostelů v okolí.

V posledních letech prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí, která zahrnovala opravy krovu, střechy, fasád i architektonických detailů. Obnova vycházela z průzkumu původní barevnosti a usilovala o návrat historického vzhledu stavby.

Dnes tak kostel sv. Anny představuje cenný doklad stavebního vývoje severních Čech – od gotických počátků přes renesanci až po baroko.

Sídlem spolkového prezidenta Německa je Schloss Bellevue, klasicistní palác v berlínské čtvrti Tiergarten nedaleko Sprévy. Postaven v 18. století pro prince Augusta Ferdinanda Pruského, po těžkém poškození za druhé světové války byl obnoven; od roku 1994 slouží jako oficiální sídlo hlavy státu sjednoceného Německa. Nejde o soukromou rezidenci, ale o reprezentativní a pracovní centrum, kde prezident přijímá státní návštěvy a vykonává ústavní akty. Reprezentační pracovna se nachází v hlavní budově paláce.

Areál, včetně administrativní budovy z 90. let, má projít rozsáhlou rekonstrukcí, zahájena bude letos.

Historickým sídlem spolkového prezidenta v Bonnu byla Villa Hammerschmidt. Ta si dodnes zachovala status druhého oficiálního sídla a využívá se při pobytu prezidenta v bývalém hlavním městě. Pro soukromé účely využívá hlava státu rezidenční prostory v Bellevue nebo vlastní byt.

Standarta spolkového prezidenta (Standarte des Bundespräsidenten) je zlatý čtvercový prapor s černým spolkovým orlem (Bundesadler) a červeným lemem (poměr stran 1:1). Jde o symbol hlavy státu. Vyvěšuje se výhradně při fyzické přítomnosti prezidenta – na budovách i dopravních prostředcích; její absence signalizuje jeho nepřítomnost. V interiérech se používá stojanová verze.

Užití standarty není upraveno jediným zákonem, ale vychází z vládních směrnic pro státní symboly (zejména Anordnung über die deutschen Flaggen) a z protokolárních pravidel Bundespräsidialamt. Ty určují konkrétní praxi a potvrzují klíčový princip: standarta náleží výlučně úřadu spolkového prezidenta a užívá se jen při jeho přítomnosti.

Pravoslavná velikonoční neděle v klášteře sv. Romana poblíž srbského Kruševace. Klášter patří k nejstarším v zemi, jeho počátky se kladou nejpozději do 10.–11. století, podle tradice již do 9. stol. Sv. Roman byl asketický mnich vázaný na sinajskou a athoskou spiritualitu. Přišel na Balkán, kde žil jako poustevník a léčitel. Jeho relikvie jsou v klášteře dodnes.

K christianizaci střední a jihovýchodní Evropy došlo paralelně v 9.–11. století.

České země:
9. století, vliv Velké Moravy. 863/864-885, mise Cyrila a Metoděje (působení na Velké Moravě do smrti Metoděje). Konec 9.–10. století, postupná christianizace Přemyslovských Čech, kolem 973 zřízení pražského biskupství (stabilizace latinského křesťanství).

Srbsko:
9. století - první christianizace v rámci byzantské sféry vlivu, konec 9. až počátek 10. století - výraznější prosazení křesťanství mezi elitami, 9.–11. století střídání vlivů Říma a Konstantinopole, s převahou Byzance.

Oba procesy jsou součástí širšího jevu expanze křesťanství do postřímské Evropy a formování kulturních bloků: západního latinského a východního pravoslavného. Byzanc byla přímým zdrojem christianizace Srbska (Konstantinopol jako centrum liturgie, práva a hierarchie), zatímco u Čech zdrojem zprostředkovaným, s dočasným vlivem (přes hlubokou kulturní stopu zanechanou Cyrilem a Metodějem).

Zajímavost: v klášteře je pochován hrabě Nikolaj Nikolajevič Rajevskij, ruský důstojník a dobrovolník v srbských válkách proti Osmanské říši. Byl inspirací pro postavu Vronského v Tolstého Anně Karenině.

Velký (svatý) pátek ve Starém klášteře svatého Dionýsia z Olympu.

Klášter založil roku 1542 řecký mnich a asketa sv. Dionýsios, uctívaný pro svou zbožnost a skromnost, na severních svazích 🇬🇷 masivu Olympos. Místo bylo významným centrem pravoslavné spirituality a vzdělanosti. Díky své odlehlé poloze sloužilo za osmanské nadvlády jako náboženské útočiště a místo uchování řecké identity a kultury. Architektonicky šlo o opevněný komplex s kostelem (katholikonem), obytnými budovami a hospodářským zázemím, přizpůsobený tvrdým horským podmínkám.

Klášter byl těžce poškozen v roce 1943, kdy ho jako základnu partyzánů bombardovaly německé okupační jednotky. Aktuálně probíhá jeho rekonstrukce a vrátili se do něj i mniši. V nedalekém údolí byl po válce vybudován nový klášter (Nea Moni), schraňující vzácné ikony z 15. - 19. století.

Okolní krajina má vysokou historickou a kulturní hodnotu. Jako mytický domov bohů formovala antickou imaginaci a identitu národů, nedaleko se nachází starověký Dion - náboženské centrum Makedonie. Oblast je propojena s náboženskou tradicí pravoslaví a projevy řeckého vlastenectví v těžkých dobách.

Velikonoce a byzantské kořeny křesťanské víry u nás

Na Velikonoční pondělí si připomeňme byzantské tradice, které stály u zrodu křesťanství v naší zemi. Tyto tradice jsou v ČR stále živé například v liturgii Řeckokatolické církve nebo pravoslavné církve, ikonografii a duchovním dědictví sv. Cyrila a Metoděje.

Soluň sehrála v tomto příběhu klíčovou roli. Právě zde působili Cyril a Metoděj, kteří přinesli slovanské písmo (cyrilici) a liturgii ve slovanském jazyce, a položili tak základy kulturní a duchovní identity našich zemí.

Velikonoce pravoslavné a katolické se liší nejen datem, ale i liturgickými způsoby slavení – od vzkříšení Krista, zpěvu liturgických hymnů až po symboliku světla. Připomínají nám, jak různorodá, ale propojená je naše křesťanská tradice.

Letos strávíme pravoslavný Svatý týden v Soluni, městě, které tuto tradici udržuje po staletí.

Kostel Hosia Davida z konce 5. století v Soluni sloužil během byzantských dob jako katholikon kláštera Latomos. Mimořádnou památkou je mozaika v apsidě z 5. století: Ikona Krista Latomského, známá také jako Zázrak Latomský. Jde o jednu z nejvzácnějších ukázek raně křesťanského umění. Kristus je zobrazen netradičně, bezvousý, jako mladík, což odráží ranou byzantskou ikonografii, která se liší od pozdějšího typu Pantokratora (vševládce) s plnovousem. Ježíš je zobrazen v mandorle (svatozáři mandlového tvaru), sedící na oblouku, který symbolizuje nebesa. V jedné ruce drží svitek (symbol Zákona) a druhou rukou žehná. Podle tradice oči Krista na mozaice „sledují věřící“ a mění výraz podle úmyslu návštěvníka – lidé věřili, že je chrání před nemocemi, neštěstím a zlem.
Zajímavá je legenda o zázračném objevení ikony a v dostupných zdrojích lze dohledat odlišné interpretace zobrazených postav a kompozice, včetně Vzkříšení Krista a Druhého příchodu Krista.

Velikonoční hrnčířské trhy v Levíně, 2026.

Smetanovské Putování po Mé vlasti na prestižním webu Opera+

Zveme k přečtení rozsáhlého rozhovoru, v němž historička Lucie Wittlichová, výtvarnice Lenka Jasanská a muzikolog Viktor Velek přibližují jejich společnou knihu Putování po Mé vlasti aneb Smetanovi na stopě. V rozhovoru s renomovanou publicistkou Helenou Havlíkovou se lze dozvědět více o původní koncepci, průběhu práce na knize, o diskusích nad formou, o zaměření na mladší čtenářskou obec a mnoho dalšího. Dopřejte si seznámení s dalším dílem z edice Můj stát z dílny o. p. s. Dny české státnosti a nakladatelství Euromedia.

Do rozhovoru se můžete začíst na webu https://operaplus.cz/smetana-a-jeho-ma-vlast-pro-vsechny-generace/.

Smetana a jeho MÁ VLAST pro všechny generace Kniha Putování po MÉ VLASTI aneb Smetanovi na stopě je dalším dílem série Můj stát, ve které se nakladatelství Euromedia Group v edici Pikola v minulých letech zaměřilo na státní symboly, národní patrony a světce, prezidenty i památná místa Čech. K rozhovoru nad genezí této...

Už jste si prohlédli návštěvnické centrum České národní banky v Praze?
Česká měna je nejen krví naší ekonomiky, ale také jedním ze znaků státní suverenity. Se vším, co souvisí s českou měnou, se můžete seznámit ve výborné stálé expozici ČNB, kterou najdete v ulici Na Příkopě na Novém Městě pražském. Sestoupit lze i do původního trezoru banky, kde jsou umístěny takové rarity jako největší evropská mince s nominální hodnotou 100 milionů Kč nebo sbírka mincí zlatého standardu z 19. a 20. století.
U příležitosti letošních oslav 100. výročí Národní banky československé byla v návštěvním centru připravena multimediální expozice pracovny Aloise Rašína, prvního čs. ministra financí. Přibližuje klíčové okamžiky vzniku československé měny (kolkování rakousko-uherských bankovek) a Rašínův vliv na ekonomiku mladého státu. Na vzniku Rašínovy pracovny se podílel režisér Jiří Strach.

Pokračujeme v heraldické návštěvě Malty. Konkatedrála svatého Jana ve Vallettě je barokní památka ze 16. století s bohatě zdobeným interiérem od Mattia Pretiho. Původně šlo o konventní kostel Řádu maltézských rytířů a kaple reprezentují 8 “jazyků” (národností/regionů) řádu: Kaple anglo-bavorského jazyka (relikvií), Kaple francouzského jazyka (obrácení sv. Pavla), Kaple provensálského jazyka (sv. Jana Křtitele), Kaple auvergneského jazyka (sv. Sebastiána), Kaple aragonského jazyka (sv. Jiří), Kaple kastilského, leonského a portugalského jazyka (sv. Jakuba), Kaple italského jazyka (sv. Kateřiny), Kaple německého jazyka (sv. Pavla a Petra). Vznikly v období, které se nazývá zlatým věkem Malty a interiér bohatě zdobený zlatem a mramorem doslova překypuje symbolikou.

Podívejme se do kaple zasvěcené “jazyku německému”, tzn. řádovým rytířům pocházejícím z Německa, Rakouska a částí Skandinávie. V mnoha variantách se zde opakuje orel Svaté říše římské se štítkem v rakouských barvách. Oltářní obraz a lunety vytvořil Stefano Erardi (1630-1716). Na stěnách kaple jsou erby velmistrů, kteří se podíleli na její výstavbě nebo výzdobě. Například erb velmistra Jeana de la Cassière, zakladatele kostela, obsahuje lva. Ten je také ústředním motivem klenby.

Kaple byla původně určena pro “anglickou řeč”, než byla po anglické reformaci předána německé větvi řádu.

Bohatství české krajiny je součástí našeho národního dědictví. Dobříň, jaro 2026.

Foto: J. Nováková