Bulharština~Němčina~Ruština~Čeština pro cizince, výuka a překlady

O MYSLIVCÍCH, ZVYKY A POVĚRY
Na dnešní den připadá svátek svatého Huberta, patrona myslivců. Připomeňme si proto něco o tomto krásném "řemesle.“
Dříve lidé věřili, že myslivci jsou ve spojení s nadpřirozenými a temnými silami. Také věřili, že kdesi v zákoutí tichého boru si myslivci natrhají čarodějných bylin, že si kují kule zvláštním způsobem, že rozkazují zvěři po své vůli a ta že je ochotně poslouchá. Bylo tomu však proto, že myslivci dobře znali život zvěře a ptactva, byli vycvičeni ve střílení a znali léčivost a jedovatost různých rostlin, kterých dovedli úspěšně využívat při léčení lidí i zvířat.

Lidé se také domnívali, že myslivci mají spolky s ďáblem a že s jeho pomocí provádějí čáry. Dokonce si představovali ďábla jako myslivce, jak o tom vypravují lidové pohádky. Děvčata se zase svěřovala, že švarný myslivec dovede okouzlit jejich srdce a pytlák se bál vystřelit na myslivce, aby se od něho neodvrátila kulka k neopatrnému střelci. Není tedy divu, že právě v mysliveckém prostředí přežívaly a rodily se pověry, čáry a kouzla. Podle některých, je nejvíce čar a pověr spojeno právě s myslivci, ale i s pastýři a mlynáři.

Jako amulety „zajišťující“ nezranitelnost se nosily například kamzičí koule, peří sovy, hadí kůže omotaná kolem pasu, provaz z oběšence, kulka vyňatá z těla zastřeleného, a především pak mince s obrazem svatého Jiřího.

Pověry spojené s myslivci:

Když přijde někdo na učení myslivecké, dá si mistr jeho pozor, co poprvé střelí. Zastřelí-li čtvernohé zvíře, praví: "Zůstaneš dlouho u nás", zastřelí-li ptáka, tak říká: "Brzy nám ulítneš". (1855). Myslivcům a rybářům jdoucím na lov nemá nikdo přáti zdaru, neboť pak to s lovem špatně dopadne. Kdo chtěl jít na hon a mít dobrou mušku, měl hrábnout ručnicí třikrát pod práh u dveří pro hlínu, na ní pak třikrát plivnout, sliny s hlínou smíchat a výsledným "těstem" potřít ručnici.

- Vyjde-li myslivec ráno do lesa, má učinit cestu křížem a pak prý bude šťasten na zvěř.
- Když nemůžeš nic zastřelit, odšroubuj lauf a dej ho na tři hodiny do pomejí a než ji budeš nabíjet, jdi s ní, kde jsou dvě dřeva u vrchu srostlé a v prostředku ne, protáhni tou dírou 3krát ručnici a pak bude dobře lovit. Zkušeno jest.
- Na den sv. Filipa (3.5.) do slunce východu zastřel něco doma a s tou krví vytři ručnici. Pak octem pomazej vejstřelek a nos při sobě, tak budeš míti v myslivosti štěstí.
- Když chceš, aby myslivec nic zastřelit nemohl, když on jde na lov, pohleď na něj 3krát skrze prsty a potřetí se proti němu skrz ně naplij, a i kdyby více zvěře bylo, on nic nezabije.
- Myslivcovi můžeš udělati, aby nic netrefil, když vezmeš ze zastřeleného zvířete tři chlupy a zatluč je do osiky, jakmile tam zarostou, nezastřelí myslivec jaktěživ žádné zvíře, poněvadž se ruce pak třesou jako osika.
- Abys k žádnému úrazu nepřišel, vezmi zaječí běhák, pomaž ho sádlem z toho zajíce a vezmi též drozdovu hlavu, a to všechno nos při sobě. Budeš rázný a k žádnému úrazu nepřijdeš, nic se tě nechytne a budeš si jistý.
- Aby ses nebál žádný rány, vezmi mechu, který jest v hlavě umrlčí, zabal do pěkných šátků, nos je při sobě, neublíží ti žádná rána sečná ani střelná.

Hezkou neděli a na zdraví!

Postní neděle – 3. Kýchavná
Třetí neděle postní je nazývána po kýchání. Ve středověkých spisech se můžeme dočíst o velikých a náhlých morech, které se začaly projevovat kýcháním. V té době se říkalo:“Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil“. Lidé obávající se, aby z toho kýchnutí neumřeli, přáli sobě: „Pomáhej pán Bůh“ anebo „Pozdrav Tě pán Bůh“.
U našich předků bylo pozdravení při kýchnutí znakem dobrého chování. Už se nevěřilo, že se kýchnutím projevuje nákaza morem, nýbrž panovalo přesvědčení, že kýchání čistí hlavu a užívali k tomu celou řadu rostlinných prostředků, podporující kýchnutí. Tento zvyk ostatně přežívá dodnes, i dnes je možné zakoupit si šňupací tabák.
Všeobecnou rozšířenou pověstí bylo, že kolikrát kdo kýchnul o kýchavné neděli, minimálně tolik roků byl ještě živ. Na Bydžovsku se věřilo tomu, že kdo v tuto neděli třikrát kýchnul, byl po celý rok zdráv.
https://cesketradice.cz/postni-nedele-3-kychavna/

Postní neděle – 3. Kýchavná
Třetí neděle postní je nazývána po kýchání. Ve středověkých spisech se můžeme dočíst o velikých a náhlých morech, které se začaly projevovat kýcháním. V té době se říkalo:“Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil“. Lidé obávající se, aby z toho kýchnutí neumřeli, přáli sobě: „Pomáhej pán Bůh“ anebo „Pozdrav Tě pán Bůh“.
U našich předků bylo pozdravení při kýchnutí znakem dobrého chování. Už se nevěřilo, že se kýchnutím projevuje nákaza morem, nýbrž panovalo přesvědčení, že kýchání čistí hlavu a užívali k tomu celou řadu rostlinných prostředků, podporující kýchnutí. Tento zvyk ostatně přežívá dodnes, i dnes je možné zakoupit si šňupací tabák.
Všeobecnou rozšířenou pověstí bylo, že kolikrát kdo kýchnul o kýchavné neděli, minimálně tolik roků byl ještě živ. Na Bydžovsku se věřilo tomu, že kdo v tuto neděli třikrát kýchnul, byl po celý rok zdráv.
https://cesketradice.cz/postni-nedele-3-kychavna/

15 let stará vzpomínka, na den, kdy jsem byla opravdu šťastná. S mými nejbližšími jsme slavnostně křtili nový frazeologický slovník, na kterém jsem se podílela jako spoluautorka.

Advent.

O adventu, význam, lidové zvyky a tradice | České zvyky, tradice a pranostiky Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme a dlouhé, prosincové noci měly pro lidi vždy magický nádech. Proto to bývala doba nadpřirozených bytost…

O adventu, význam, lidové zvyky a tradice | České zvyky, tradice a pranostiky Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme a dlouhé, prosincové noci měly pro lidi vždy magický nádech. Proto to bývala doba nadpřirozených bytost…

LIDOVÉ BÁJNÉ PŘEDSTAVY A POVĚRY O SUDIČKÁCH. :)

O sudičkách, lidové bájné představy a pověry | České zvyky, tradice a pranostiky Sudička je slovanský démon osudu, u nás jsou známy jako Sudice, Rodičky či Věstice a víra v ně je doložena již z 15. století. Úcta k sudičkám byla odedávna veliká i proto, že byly…

O sudičkách, lidové bájné představy a pověry | České zvyky, tradice a pranostiky Sudička je slovanský démon osudu, u nás jsou známy jako Sudice, Rodičky či Věstice a víra v ně je doložena již z 15. století. Úcta k sudičkám byla odedávna veliká i proto, že byly…