Jiří Sobek - vzdělávání pro sociální služby

⁉️ V sociálních službách se často děje zvláštní věc. Pracovnice v přímé péči jsou fajn,😀 vedení je fajn 🙂 – a přesto je mezi vedením a pracovníky hluboká propast.❌ Dobrá vůle bývá často na obou stranách. Přesto to mezi lidmi v přímé péči a vedením drhne. Jak z toho ven? Právě o tom je nový článek. Příjemné čtení! 🍀

Všichni to myslí dobře. Tak proč to v sociálních službách často skřípe? V sociálních službách se často děje zvláštní věc. Pracovnice v přímé péči jsou fajn, vedení je fajn – a přesto je mezi vedením a pracovníky hluboká propast. Jako...

🍀 "Podpora neznamená rozhodovat za druhé, ale umožnit jim rozhodovat sami.
Někdy to trvá déle.
Někdy to není pohodlné.
Ale právě v těch chvílích se děje to nejdůležitější – lidé získávají zkušenost, že jejich názor má váhu."

🌿 Když rozhodujeme za druhé, bereme jim víc, než si myslíme

Dnes jsme v Kavárna Pohodička zažili situaci, která nám znovu připomněla, proč je naše práce tak důležitá.

Do kavárny přišla skupinka návštěvníků – část byli pracovníci v sociálních službách, část lidé s mentálním postižením. Každý dostal nápojový lístek. Ale než se kdokoliv z lidí, kteří si k nám přišli objednat, stihl rozhlédnout nebo říct, na co má chuť, asistentky rozhodly:
„Všichni dostanou cappuccino a malinovou tartaletku.“

Nikdo se nezeptal, co kdo chce. Nikdo nevysvětlil, co na nápojovém lístku vlastně je.
A když jedna z našich kolegyň nabídla:
„Můžeme připravit například espresso lungo, pokud někdo nemůže mléko,“
odpověď zněla:
„Ne, všichni dostanou cappuccino. Ať to máme jednodušší.“

Byla to zvláštní chvíle.
Ne proto, že by šlo o kávu nebo zákusek. Ale proto, že jsme viděli, jak snadno se může ztratit respekt k volbě druhého – i v prostředí, kde by měla být samozřejmostí.

V Domově bez zámku věříme, že podpora neznamená rozhodovat za druhé, ale umožnit jim rozhodovat sami.
Někdy to trvá déle.
Někdy to není pohodlné.
Ale právě v těch chvílích se děje to nejdůležitější – lidé získávají zkušenost, že jejich názor má váhu.

A to je mnohem víc než správně připravené cappuccino. ☕💛

Zdravím všechny z Těšína, kam se vždycky moc moc těším. 😀👋 Zítra mě čeká kurz práce s rizikem v Hnojníku a tam se těším taky.🤩

První kurz po prázdninách!🏖 Za chvíli už mě Slovácký expres🚝 poveze až do Uherského Hradiště na kurz leadershipu. Ovšem sociální služby v Uherském Hradišti jsou skvělé,👍 znám to tam, tak už se těším!😁

🌞 Přihlášky na podzimní kurzy spuštěny‼️ Než se ponoříte do léta,☀️ do lehátka,⛱️ do zmrzliny,🍦 do rybníka 🏊‍♂️ nebo do moře,🐟 udělejte ještě jednu věc: vyberte si, na kterém kurzu se na podzim uvidíme.👀 Bude to pestré:

✅ Umělá inteligence v sociálních službách (fakt ušetří spoustu práce)
✅ Individuální plánování (jednoduše a bez zbytečných papírů)
✅ Základy leadershipu (jak být vedoucí, za kterou jdou lidé sami)
✅ Hranice s klienty (kudy vedou a jak si je udržet)
✅ Práce s rizikem (ať víte, do čeho ještě jít a do čeho už ne)

👉 Odkaz na přihlášky najdete v komentáři.
👉 Přihlaste se teď – a pak už si jen v klidu užívejte léto.

Těším se na viděnou na podzim!🍀

⁉️ Čím to je, že v mnoha pobytových službách převažuje zvláštní dojem neútulnosti a sterility?😨 A to se týká i služeb, které jsou moderní, prošly transformací a snaží se lidem nabízet skutečný domov.🏠 Ale jako doma to tam nevypadá ani náhodou. Jako by po kolaudaci došly síly — pár obrázků na zeď a tím to končí. Výsledek? Prostor působí spíš jako ubytovna než jako skutečný domov.😧 Proč to tak je?

❌ Unifikovaný nábytek — všechno stejné, praktické, ale bez duše.
❌ Holé stěny — žádné barvy, nástěnky s fotkami, maximálně jeden osamělý obrázek.
❌ Tvrdé, studené světlo — jen stropní zářivka nebo studená žárovka.
❌ Málo textilu — žádný koberec, měkké polštářky, závěsy.
❌ Všechno praktické, nic „zbytečného“ — chybí oblíbené hrnky, suvenýry, drobnosti.
❌ Nábytek podél stěn — prázdný střed místnosti zesiluje pocit sterility.
❌ Přílišný pořádek — pokoj nevypráví příběh člověka, který tu žije.

Jak to změnit — jednoduše a levně:
✅ Textil a barvy: koberec u postele nebo u stolu, barevný přehoz (klidně každý jiný), pár polštářků, závěsy místo samotných žaluzií. Textil zútulní celou místnost.
✅ Příběh na stěně: hodně obrázků, plakáty, nástěnka na fotky a vzkazy, ručně dělaná dekorace nebo samolepky — cokoliv, co má člověk rád.
✅ Teplé světlo: malá lampička, světelný řetěz, teplejší a měkčí stropní světlo.
✅ Kytky a vůně: zelená rostlinka na parapetu nebo na stole, vonný olej nebo tyčinka — pokud to člověk chce.
✅ Osobní věci na očích: hrnek, knížka, plyšák, suvenýry, fotky rodiny — prostě to, co člověk miluje. Neskrývat to do skříní.
✅ Dovolit trochu lidského chaosu: nevadí hrnek s čajem na stole. Nevadí deka, co neladí k závěsům. Nevadí „zbytečnosti“ na poličkách. Nevadí neladící kus nábytku.

Hezký pokoj nestačí vymalovat na bílo a zařídit IKEA nábytkem. Hezký pokoj je ten, kde je poznat, kdo tu žije a co má rád.👍 Kde je trochu nepořádku. Kde je poznat, že tu někdo snídal, smál se, poslouchal rádio nebo jen tak lenošil. Kde je poznat, že tu nežije klient, ale člověk. 😃

👉 A jak je to u vás? Co vám pomáhá vytvářet atmosféru skutečného domova? Sdílejte v komentářích své tipy. ❤️

‼️10 smrtelných hříchů vedoucích v sociálních službách aneb spolehlivá cesta, jak svůj tým otrávit a dovést k rozkladu.😱
❎ 1. Hledačka chyb
Vedoucí si všímá hlavně chyb, zatímco dobře odvedená práce zůstává bez povšimnutí. Pochvala, poděkování a uznání nepřicházejí. To vede k frustraci a ztrátě motivace.
❎ 2. Neviditelná vedoucí
Vedoucí zůstává „za dveřmi kanceláře“ a nemá přehled o tom, co se skutečně děje v provozu. Tým ztrácí důvěru a vnímá vedení jako odtržené od reality.
❎ 3. Detailistka posedlá kontrolou
Vedoucí se zaměřuje na kontrolu každého detailu. To způsobuje demotivaci, pocit nedůvěry a ztrátu vlastní iniciativy u pracovníků.
❎ 4. Tady se nediskutuje
Změny, rozhodnutí a novinky přicházejí bez důkladného vysvětlení. Vedoucí očekává, že tým se na nic neptá a jen plní pokyny. Výsledkem je nejistota, odpor ke změnám a ztráta důvěry ve vedení.
❎ 5. Drsná škola
Vedoucí přehlíží stres, vyhoření nebo napětí v týmu. Chybí podpora a převažuje postoj „všichni to zvládají, tak ty taky“.
❎ 6. Názory týmu? Děkuji, nechci
Vedoucí každou připomínku vnímá jako útok, bere ji osobně, nebo trestá ty, kdo ji vysloví. Z týmu se stává pasivní skupina, která mlčí i ve chvílích, kdy by bylo třeba mluvit.
❎ 7. Dvojí metr
Pro různé pracovníky platí různá pravidla. Oblíbenci mají volnější pravidla, u jiných se tvrdě trestá každé zaváhání. Ničí to důvěru, sounáležitost a pocit spravedlnosti.
❎ 8. Rutina beze smyslu
Tým neví, kam služba směřuje a proč se některé věci dělají. Vedoucí jen udržuje zaběhlou rutinu bez hlubšího smyslu a vize – a to je v pomáhajících profesích zvlášť destruktivní.
❎ 9. Zametačka
Vedoucí „zametá“ konflikty pod koberec, čeká, že to přejde samo. Neřešené napětí ale bobtná a otravuje atmosféru celého týmu.
❎ 10. Pozor, už jde
Členové týmu necítí, že je vedoucí podrží, když jde do tuhého. Vedoucí není vnímána jako opora, ale spíš jako někdo, před kým je potřeba mít se na pozoru.
👉 Chcete se těmto hříchům vyhnout? Přihlaste se na kurz leadershipu! Odkaz najdete v komentářích.👇👇👇

Někdy člověk najde práci, která mu opravdu dává smysl.🙂👍🍀 Má pocit, že je užitečný, že je na svém místě. Práce s klienty ho naplňuje.❤️ A přesto se něco začne měnit – pomalu, nenápadně, ale vytrvale.

V týmu se šíří frustrace, nezájem, rezignace.😰 Vedení nevidí, neslyší, neřeší.🙈 Atmosféra v práci houstne a je čím dál těžší v takovém prostředí být. Co teď? Člověk nechce opustit klienty, které má rád, ani práci, která pro něj má smysl. Zároveň ale cítí, že zůstat ho stojí čím dál víc sil. A že něco důležitého uvnitř se pomalu drolí.

Je na rozcestí, ze kterého vedou tři cesty: ↖️⬆️↗️

🔵 1. PŘIJMOUT
Člověk se může rozhodnout zůstat, i když ví, že tým není ideální. Najde si způsob, jak si chránit své vnitřní hranice, jak se soustředit na to dobré. Možná si vytvoří oporu jinde – mimo pracoviště, mezi přáteli, v rodině.👪 To mu pomůže přečkat náročné období, které může být dočasné.

Tato cesta dává smysl, pokud práce člověka stále víc posiluje, než oslabuje – a pokud kolem sebe cítí alespoň trochu bezpečí a podpory.

🟠 2. ZMĚNIT
Druhá cesta je pokusit se něco změnit. Začít otevřeně mluvit o tom, co nefunguje.💬️ Hledat spřízněné duše, které to cítí stejně. Nabídnout vedoucí své nápady na zlepšení. Přinést téma na supervizi.💬 Možná se podaří rozhýbat něco, co bylo dlouho zatuhlé. Někdy stačí málo – a jindy ani hodně úsilí nemá žádný efekt.

Tato cesta dává smysl, pokud je v týmu aspoň jiskra🔥 ochoty ke změně – a pokud člověk cítí, že má v sobě ještě energii do toho jít.

🔴 3. OPUSTIT
Někdy je třeba si přiznat, že dál už zůstávat nejde.❌ Že za další setrvání by člověk zaplatil vysokou cenu: vyčerpání, ztrátu vlastní motivace a hodnot. To nejhorší, co se může stát je, že nezdravé prostředí člověka postupně semele.😵‍💫 Odchod není selhání. Může to být vědomý krok k zachování vlastní motivace, zdraví a radosti z práce. Může to být rozhodnutí, které člověku vrátí klid a vnitřní rovnováhu.

🟢 EXISTUJÍ DOBRÉ TÝMY. SKUTEČNĚ EXISTUJÍ

Lidé, kteří dlouho pracují v nezdravém prostředí, často začnou věřit, že to tak vypadá všude. Že se nedá nic změnit. Že ani nemá cenu to zkoušet. Ale to není pravda. Existují týmy, kde se lidé navzájem podporují.👭🤝 Kde má vedení zájem. Kde se společně hledá, jak to dělat dobře – pro klienty i pro sebe navzájem. Sám znám takových týmů docela dost. Někdy je potřeba udělat krok ven z bubliny frustrace a rezignace, aby člověk podobný tým našel.🎯

❓Řešili jste někdy podobné dilema? Jak to dopadlo? Podělte se o svoji zkušenost s ostatními.

Zdravím z Těšína👋, zítra mám kurz ve Slezské diakonii, vždycky se sem těším!🙂

V minulém příspěvku jsem psal o situaci, kdy klient odmítá hygienu.😰💧 Sešlo se k němu dost zajímavých reakcí.👍 Několik jsem vybral jako inspiraci pro všechny, kteří se s touto situací setkávají. Mám radost, že hodně lidí k této situaci přistupuje s citem a že tento přístup nese ovoce.🙂
✅ „Imobilní klientka, silně dementní, která neměla ráda koupel (koupací vana), dávala různými signály, včetně hlasu najevo velkou nespokojenost, strach. Přivítala oči, volala, bála se. Po zavedení zklidňující bazální stimulace, puštění příjemné hudby (vůně) se uklidnila. Osuška kryje tělo po celou dobu koupele. Sprchová hlavice se přidržuje, aby voda nestříkala, ale tekla. Koupel trvá 45 minut i déle. Pomalu, klidně, v teple, s respektem. Nyní klientka u koupele často klidně usne. Má to vliv i na personál, který je také uklidněn. Ten ovšem neusíná.“😀(Petr S.)
✅ „Vždycky by si měl člověk představit sebe v pozici toho seniora, jak by se cítil. Tak to dělám celou svou praxi se seniory. A ano, lidé s demencí jsou nároční, ale náš tlak a spěch tomu nepomůže. Naopak.“ (Libuše G.)
✅ „Nejlepší je, ať si klient určí sám, kdy a jak chce hygienu provést. Nechcete se sprchovat? To nevadí, můžu vám dát umyvadlo. Nebo víte co, až budete chtít, přijďte za mnou, ráda vám pomůžu. Můžu být s vámi v koupelně a vy se umyjete sama, zatáhnu závěs a kdybyste potřebovala, jen řekněte. Vy nechcete vůbec? Nevadí nebudu vás nutit. Máte hezky voňavý šampon, hezký ručník atd. Netlačit, ono to půjde." (Jíťa V.)
✅ „U nás se osvědčilo koupací lůžko. Ne každý klient by přesun do vany nebo koupelny na pokoji zvládl. A když je nejhůř, tak se dá umýt i na jeho normálním lůžku, jen je pak složitější převlékání do čistého, ale musí se to dělat ve dvou.“ (Markéta M.)
✅ „Nám pomohlo zjistit jeho rituály při koupání a určitě netlačit, ale nabízet něco oplátkou. Vždy zabere něco jiného.“ (Radka O.)
✅ „Napadá mi precitlivenosť na prúd vody (aj pri malej intenzite), môže spôsobovať bolesť. Počula som o sprchovaní cez posteľnú plachtu, ktorá môže "bolesť" znížiť.“ (Jaroslava Č.)
✅ „Vedeli sme pani prehovoriť na sprchovanie len vtedy, keď za ňou mal prísť syn, ktorý ju zobral domov. Po sprchovaní sa vždy tešila, že to bolo fajn. Pani sa odmietala sprchovať aj pred umiestnením v našom zariadení. Príbuzní to vtedy neriešili. Neumyvala sa ani keď bola týždeň na dovolenke u syna a nevesty. Našťastie, s rodinou bola dobrá spolupráca. Syn za ňou chodil často a vždy dopredu oznámil kedy pride.“ (Alena P.)
✅️ „Jedna naše klientka to tak měla. Jako sociální pracovnice jsem si o tom s ní měla popovídat. V klidu jsme nakonec přišly na to, že ji přijde divné se koupat ráno, nebo během dne. Že má ráda se pak “zamuchlat” do čistých peřin a usnout. A tak jsme to zkusily. A spokojenost." (Albína H.)

⁉️Klient už týden odmítá mytí. Co teď?😵‍💫💦Nechce do sprchy, odtahuje se, nespolupracuje. Je cítit. Kolegyně říkají: „Tohle už nejde. Musíme zasáhnout.“ Ale opravdu musíme? Co když to není jen vzdor, ale volání o pomoc?
🔸 Odmítání hygieny může mít různé příčiny – bývá za tím strach, stud, bolest, nepříjemné zážitky, deprese, trauma, demence, smyslová přecitlivělost…☹️
🔸 A někdy je to „tichá vzpoura“💣🔥 – když člověk nemá vliv skoro na nic, chytí se aspoň toho, co může ovlivnit: „Nechci se mýt, protože aspoň o tom si rozhodnu já.“
Co můžeme dělat:
✅ Nespěcháme. Netlačíme. Dáme klientovi prostor.
✅ Malé krůčky: pro začátek místo sprchy třeba jen mytí obličeje.
✅ Nabízíme různé možnosti (umyvadlo, vlhčené ubrousky, jiný čas, jiné místo).
✅ Vytvoříme příjemné prostředí, se soukromím, beze spěchu, pustíme oblíbenou hudbu.
✅ Naplánujeme po sprchování něco příjemného.
✅ Zapojíme pracovníka, kterého má klient rád.
✅ Nebereme odmítání jako „zlobení“, ale jako signál. Komunikujeme v týmu. Sdílíme, co fungovalo dřív. Zapojujeme odborníky, pokud je potřeba.
Co určitě nefunguje:
🚫 Tlačit silou nebo citovým vydíráním.
🚫 Mluvit o klientovi jako o „špinavém“ nebo „nepřizpůsobivém“.
🚫 Snižovat klienta a říkat „já bych se styděla“. Každý to máme jinak.
💬 Jak to máte u vás?
Už jste se setkali s odmítáním hygieny? Jak jste to řešili?
Napište do komentářů – i jeden nápad může pomoct někomu dalšímu. 🙏

☀️Slunce, moře, nemuset nic. Pětačtyřicetileté Ester (Aňa Geislerová) to po letech péče o syna Davida s mentálním postižením připadá jako sen. Přijímá proto pozvání přátel přijet za nimi do Itálie.🚚 Do kin se chystá film Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Myslím, že bude skvělý.👍👍👍 Přesvědčil mě o tom rozhovor s Aňou Geislerovou v podcastu Studio N a rozhovor se Zuzanou Kirchnerovou u Čestmíra Strakatého. Oba rozhovory určitě stojí za poslechnutí. A mimochodem - Karavan je první film po 31 letech, který se za Českou republiku dostal do soutěžní sekce festivalu v Cannes.👏 Tak držme palce!