Z jakého místa v sobě jednáme? Z místa lásky či naopak?
👉🏽V epizodě s z pro podcast Claudie Cross, Za slovy Kateřina velmi otevřeně sdílí svou zkušenost s tím, jak silně může touha po přijetí ovlivnit vztah k vlastnímu tělu, co dokáží deprese a co si pro sebe odnáší z pokusů o sebevraždu.
Mnoho z nás se někdy snažilo zapadnout. Přizpůsobit se představě, jak bychom měli vypadat, jak bychom měli působit. Pravdou je, že skutečné přijetí a klid často přichází až ve chvíli, kdy se začneme vracet zpět k sobě.
Zdravý vztah k sobě sama není luxus.
Je to základ, ze kterého vyrůstá všechno ostatní.
Jak ho ale začít budovat?
A jak poznat, kdy už se snažíme být někým jiným, jen abychom zapadli?
👉🏽 O tom mluvíme v celé epizodě podcastu Claudie Cross, Za slovy, epizoda č.91✨
Celý rozhovor najdete na Spotify a Apple Podcast.
Závěrem děkuji partnerům podcastu za povzbuzující spolupráci, hotelu a společnosti
The Emblem Prague Hotel, nabízí kulinářské zážitky, prostory pro formální jednání a luxusní wellness, abyste mohli uspokojit potřeby vašeho těla, mysli i duše.
Společnost Applefix se specializuje na veškeré zařízení značky Apple a dodává, že opravuje i neopravitelné. Pomáhají malým a středním firmám po celé Praze.
Děkujeme za váš poslech🫶🏽
Claudie Cross
Kontaktní informace, mapa a trasa, kontaktní formulář, otevírací doba, služby, hodnocení, fotky, videa a oznámení od Claudie Cross, Osobní trenér, Staroměstské nám. 1, Prague.
Poznejte, jak funguje vaše mysl a využijte to pro váš růst a leadership 🙌🏼 | Práce s myslí, komunikace, neurověda | Harvard certified | Claudie Cross, MBA, PCC (ICF) kouč
„Ty deprese do mého života hodně přinášely nechuť a bezsmyslnost.” Kateřina Rae
~ žena, která společně se svým manželem stojí za značkou Wild & Coco, českým lovebrandem, který ukázuje, že i kokosové produkty mohou být symbolem zdravého životního stylu, inovace a odvahy jít vlastní cestou.
Kateřina je podnikatelka, tvůrkyně a vizionářka, která se nebojí spojovat byznys s hlubšími hodnotami. Kromě Wild & Coco je i zakladatelkou mnoha úspěšných projektů, moderátorkou podcastu Willd Cast, autorkou knih a v neposlední řadě je maminkou tří dětí. Sama říká: „Všechno, co jsem kdy dělala, začíná postupně tvořit celek.“
Její příběh je důkazem, že i těžké životní zkušenosti – od anorexie a depresí až po hledání vlastní cesty – se mohou stát zdrojem síly a inspirací pro ostatní.
🔓Díky čemu se Kateřině podařilo překonat anorexie, bulímii a deprese?
🔓Co si pro sebe odnáší ze svých výrazných životních situací?
🔓Jaký přístup k životu aktuálně lemuje její cestu?
🔓A na jakých základech staví nejen společnost ?
„Přijala jsem to, že to, co mám, ať je to cokoliv, je to nejlepší, co mohu mít.” Kateřina Rae
Děkuji Ti, milá Kateřino, za Tvou otevřenost, která vnesla do podcastu unikátní a nezapomenutelný otisk. :-)
„V momentě, když jsem začala meditovat, tak tam teprve jsem začala chápat, že já mohu ovlivňovat to, jak myslím. A teprve tam začaly vznikat ty svobodné pochody k tomu měnit si to myšlení.” Kateřina Rae
Závěrem děkuji partnerům podcastu za povzbuzující spolupráci, hotelu a společnosti
The Emblem Prague Hotel, nabízí kulinářské zážitky, prostory pro formální jednání a luxusní wellness, abyste mohli uspokojit potřeby vašeho těla, mysli i duše.
Společnost Applefix se specializuje na veškeré zařízení značky Apple a dodává, že opravuje i neopravitelné. Pomáhají malým a středním firmám po celé Praze.
Více v podcastu Claudie Cross, Za slovy s Kateřinou Rae, epizoda č.91✨ (K dispozici na Spotify a Apple podcasts)
Děkujeme za váš poslech❤️
07/03/2026
Kultivujeme sami sebe s takovou chutí, jako své AI nástroje?
Pracujeme se svým myšlením?
Do jaké míry dokážeme vést konstruktivní dialog s druhými?
Jak moc jsme schopni zacházet s vlastní nejistotou, emocemi nebo mocí, kterou v různých rolích máme?
Studie Americké psychologické asociace i dalších výzkumných institucí dlouhodobě poukazují na nárůst chronického stresu, úzkosti a pocitu odpojení, který koreluje s intenzivní digitální zátěží a (ne)vědomým omezením živého mezilidského kontaktu.
U dětí a dospívajících jsou tyto dopady ještě citlivější. Výzkumy spojují sníženou kvalitu osobní komunikace se zhoršenou schopností regulovat emoce, udržet pozornost a utvářet stabilní identitu.
S úbytkem lidského kontaktu neroste jen osamělost. Roste přetížení nervového systému. Snižuje se tolerance k nejistotě. Slábne schopnost orientovat se ve vlastním prožívání i ve vztazích.
Technologie nám přinesly komfort a rychlost. Bohužel nám místy odnesly nás samé.
Co si z toho můžeme vzít pro sebe?
Nejde o to se technologií vzdát či je sabotovat.
Jedná se o zamyšlení se nad tím, do jaké míry si my sami necháme vzít prostor pro nás samé.
To vše neříkám z pozice oponenta vůči AI. Ale z místa uvědomění, že i ten nejvyspělejší systém mine svou úlohu pokud se nevěnuje dostatečná pozornost těm, kdo ho řídí. Lidem.
Tedy, schopnost zůstat ve skutečném kontaktu, se sebou i s druhými, se stává jednou z nejzásadnějších dovedností této éry.
Děkuji redakce za pravidelný prostor věnovaný tétamům rozvoji nás samých.
… Jak to vnímáte vy? Taky máte pocit, že se místy ztrácíme sami sobě? Na co máte pocit, že bychom se jako společnost měli více zaměřit? 🙌🏽
Děkujeme za vaši pozornost❤️
Odkaz na celý článek naleznete v komentářích👇🏽
~~~~~~~
Claudie Cross©️❎
Koučink s lidskostí, který odhaluje podstatu místo zkratek🤝
24/02/2026
Kolikrát si myslíme, že vedeme dialog…
a přitom jen čekáme, až budeme moci říct své.
Naslouchání není samozřejmost.
Je to vědomá volba jít „proti” prvotní reakci našeho mozku, který chce mít pravdu, jistotu a kontrolu.
Skutečný leadership nezačíná u lepší odpovědi.
Začíná u lepší otázky.
U ochoty na chvíli odložit vlastní interpretaci.
U prostoru, kde druhý nemusí obhajovat svůj postoj.
U zájmu, který není jen taktický, ale opravdový.
Právě tam se rodí spolupráce, důvěra a prosperita.
17/02/2026
Jsou setkání, kdy člověk nepřijde s konkrétním tématem, ale s pocitem, který se těžko vysvětluje.
Jedna z mých klientek své prožívání popsala slovy: „Je to tíha, která jako by přicházela odnikud. Nic zásadního se neděje. A přesto je to svírající a bolavé.“
Když o tom mluvila, velmi jemně jsem vnímala, že ten pocit není „vše”. Že za ním něco je. A také jsem věděla, že tenhle druh ticha a podobného sevření znám i ze své vlastní zkušenosti.
Tu tíhu jsme se nesnažily odstranit ani „opravit“. Nehledaly jsme rychlá vysvětlení. Šlo nám o to jí porozumět.
Dívaly jsme se pod povrch toho, co se vlastně děje, když se v člověku usadí něco tak neurčitého a přesto tak nehmatatelně hmatatelného.
Hlouběji v dialogu se dané téma začalo obnažovat.
Ukázalo se, že za prožívanou tíhou byl hlas vnitřní pravdivosti, která už nechtěla být přehlížena.
I pře s to, že onen hlas dlouhodobě říkal: „Takhle už ne.” v každodennosti dál převažovalo jednání z naplnění očekávání, z naučených strategií, z autopilota, který byl dlouhodobě naprogramován, aby člověku pomohl obstát, uspět, zapadnout.
A právě ten rozpor mezi tím, co je uvnitř a tím, jak člověk dál jedná, se začal propisovat do těla i do prožívání jako tíha.
Najednou to začalo dávat smysl.
Ta tíha byla informace. Signál, že vnitřní pravda je natolik silná, že už ji nelze dlouhodobě přehlušovat bez následků.
V takovém momentu stojí člověk před volbou. Může se rozhodnout projít skrze tu tíhu, postupně se přibližovat tomu, co je pravdivé, i když to znamená nejistotu a opouštění známého. Anebo může zůstat v naučeném, dál fungovat „správně“, a nevědomky onu tíhu přiživovat tím, že hlas uvnitř znovu odloží.
Když jsme to pojmenovaly, nepřišla euforie. Přišla úleva a respekt. Úleva z toho, že ten pocit není náhodný či nesmyslný a respekt před tím, že si člověk uvědomil, že stojí na prahu změny. U procesu návratu k sobě.
Možná cítíte napětí, které nedokážete přesně vysvětlit. Možná vás něco jemně, ale vytrvale tlačí k rozhodnutí, které je více v souladu s vámi, nicméně zatím nevíte, jak ho udělat.
Možná víte, co udělat, ale obáváte se toho, co to s sebou přinese.
Vše je proces.
Pokračování v popisku👇🏽
„Možná se Tě konečně někdo dotkl tak, že je tady a teď s Tebou.” Zaznělo před tím, než jsem to vše poznala.
Vstupujeme do pokojíčků.
Zpomaluje se krok. Rozeznávají se hlasy. Propojují se pohledy.
Čas tu plyne jinak.
Má svůj prostor. Skutečně.
Cítíte ho. V pohledech. V jemných gestech. Ve splynutí.
Uvědomila jsem si, jak málo stačí k tomu, abychom toho dali mnoho.
Nabyla jsem poznání, že ač je člověk ten, kdo přišel dávat, je to zároveň i on, kdo dostává.
Stačí zůstat. Vnímat. Nespěchat. Neodcházet myšlenkami jinam. Nesnažit se být zajímavý, užitečný nebo „správný“. Jen být přítomný.
Jakkoliv pateticky to může znít, ta ryzí blízkost, které se tváří v tvář upřímným pohledům nemůžete vyhnout, vám umožní vnímat váš život v jiných obrysech.
Přirozeně, v lehkosti se jakoby každá buňka vašeho těla rozpomíná, že všechny ingredience k tomu, abychom si vykouzlili ten zázračný lektvar, díky kterému budeme cítít vše, co v našich životech hledáme protřednictvím plnění svých cílů, máme každý k dispozici. Neustále.
Avšak zde si více než jinde uvědomíte, že čas je omezenou komoditou.
Děkuji Míšo .cz a Tvému , který se rozhodl předávát vědomý dotek v domovech pro senior napříč republikou. Že se rozhoduješ předávat blízkost, ze které klíčí to vše, co často hledáme a zdánlivě nemůžeme najít.
Je mi ctí být ambasadrokou projetku, který je vyživen ctižádostí srdce, soucitem duše a lidskostí, která s každým krokem sílí.
PS.: Jsi úžasný motor projektu , je radost to sledovat a Tobě, Martine děkuji za to, že s námi i v tomto projektu sdílíš svůj talent🙏🏽🫶🏽
Co když většina našich „selhání“ nejsou chyby, ale nepochopené zkušenosti🤔👇🏽?
Neexistuje nic, co se nepovedlo. Jen se nenaplnila naše představa o tom, jak to mělo vypadat.
Totiž, v realitě jako takové neexistuje chyba – tu vytváří až naše mysl ve chvíli, kdy porovnává „co je“ s „co mělo být“.
A právě tady vzniká napětí. Nepředstavuje ho přítomnost jako taková, ale našeho hodnocení rozdílu mezi očekáváním a skutečností.
Teprve ve chvíli, kdy opustíme od kvalifikace našich výsledku a naším záměrem se stane z „výsledků” vytvořit zkušenost, porozumět ji a najít v ní smysl, může se náš nervový systém uklidnit.
Můžeme pokračovat.
Můžeme zakořenit.
Můžeme (vy)růst.
👉🏽 Z toho důvodu je prospěšnější de facto ve všech případech přesunout pozornost od hodnocení k porozumění.
Jak se tedy dívat na události v našem životě optikou růstu?
👍🏽. Ptejme se „Co jsem se naučil/a?“ místo „Co jsem pokazil/a?“
Když se díváme na to, co pro nás ze situace plyne, zapojují se centra učení, integrace a dlouhodobé paměti. Zkušenost se přetavuje v hodnotný zdroj pro další životní situace.
✌🏽. Dívejme se na minulost očima tehdejší verze sebe.
Každé rozhodnutí bylo učiněno s tehdejšími informacemi, emocemi, energií a kapacitou nás samých, našho nervového systému.
To, co dnes vidíme jasně, tehdy jasné být nemuselo.
🤟🏽. Neberme se tak vážně.
Výsledek, ať už jej nazveme úspěchem nebo chybou, je informace. Nikoliv verdikt o tom, kým jsme.
Jsme to my, kdo si nasazují brýle, skrze které se díváme na svět. Buďme svými parťáky a vybírejme vědomě, v jakých barvách náš svět budeme vidět.
Protože to, co se rozhodneme vidět, budeme také žít.
Co vy a ohlížení se zpátky? :)) Soustředíte se spíše na progres nebo na to, co se nepovedlo?
~~~~~~~
Claudie Cross©️❎
Koučink s lidskostí, který nepřináší hacky, ale podstatu🤝🏽
Klikněte zde pro získání vašeho sponzorovaného zápisu.
Poloha
Kategorie
Kontaktujte ta škola
Internetová stránka
Adresa
Prague
11000