Euforka

Dnes je pro mnoho lidí Evropská unie běžnou součástí života. Otevřené hranice, možnost studovat nebo pracovat v jiných evropských zemích, společný trh nebo jednotná pravidla pro obchod. Ale co kdyby Evropská unie nikdy nevznikla? 🤷🏽‍♀️

Po druhé světové válce vznikala evropská spolupráce hlavně s cílem zabránit dalším konfliktům mezi evropskými státy a propojit jejich ekonomiky natolik, aby byla další velká válka méně pravděpodobná. Bez evropské integrace by ale dnešní Evropa pravděpodobně vypadala úplně jinak. 🇪🇺

Cestování po Evropě by bylo složitější. V mnoha případech by existovaly přísnější hraniční kontroly a některé státy by mezi sebou nemusely mít tak otevřený pohyb lidí nebo zboží. 🚞

Ekonomika by fungovala méně propojeně. Firmy by čelily větším obchodním překážkám a některé výrobky nebo služby by mohly být dražší. Menší státy by navíc měly slabší postavení při vyjednávání se světovými mocnostmi. 🖥️

Jinak by vypadala i politika. Evropské státy by mnohem častěji řešily problémy samostatně a mohlo by docházet k větším sporům mezi jednotlivými zeměmi. Změnila by se i role Evropy ve světě. Bez Evropská unie by evropské státy pravděpodobně vystupovaly méně jednotně například vůči Spojeným státům, Číně nebo Rusku. 🇺🇸

To samozřejmě neznamená, že je dnešní Evropská unie bez problémů. Ale právě podobné otázky „co kdyby“ nám pomáhají pochopit, proč vlastně vznikla a jak moc ovlivňuje každodenní život. ☺️

💬 Otázka pro vás: Myslíte si, že by se Evropě bez Evropské unie dařilo lépe, nebo hůř?

Evropská unie nemá jeden jazyk ani jednu kulturu, má jich rovnou několik desítek. EU má celkem 24 úředních jazyků – a odhaduje se, že v Evropě jako celku se mluví přibližně 200 jazyky. Největší počet rodilých mluvčích přitom nemá angličtina, ale němčina – přibližně 90 milionů, tedy 18 % obyvatelstva EU. EU proto usiluje o to, aby každý občan kromě svého mateřského jazyka ovládal ještě dva další. 🇩🇪

Pokud jde o kulturní dědictví, Evropa drží světový primát – téměř polovina památek UNESCO se nachází právě zde a státy EU mají na svém kontě zhruba čtvrtinu položek nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Z Česka je zapsáno 17 památek a 10 tradic, například masopust, jízda králů nebo loutkářství. 🏰

Kulturní bohatství EU má ale i svou odvrácenou stranu. Právě proto, že je EU tak rozmanitá, se mnoho občanů nedokáže cítit skutečně „evropsky” – Unie jim připadá vzdálená a národní identita je prostě blíž. Potvrzují to i data: průměrně se sice 73 % občanů EU cítí být občany Unie, v některých zemích je to ale jen kolem 52 %. Přitom platí, že odpor vůči EU často nepramení z odmítání Evropy jako takové – za Evropany se totiž považuje i velká část jejích odpůrců. Lidé mají Evropu rádi, ale s institucemi EU to tak jednoduché není. 🇪🇺

Rozmanitost není jen výhoda – je to také výzva. A právě v tom spočívá největší úkol EU: být dost blízko každému občanovi, i když je každý trochu jiný. Jednotná v rozmanitosti – a to doslova. ✨

Zatímco v Evropské unii je v současnosti 27 zemí, ve Schengenském prostoru jich je 39 – bez víza tak mohou Evropané cestovat i do Švýcarska, Lichtenštejnska, Islandu nebo Norska. Oproti tomu ostrov Kypr a Irsko jsou sice členy EU, nejsou ovšem členy schengenského prostoru (i když jako občané EU nepotřebujeme vízum na to, abychom danou zemi navštívili). Kypr je však v současnosti kandidátskou zemí a země usiluje o to, aby se stala členem Schengenu ještě v tomto roce.

Evropou to však nekončí. Zámořská území evropských zemí bývají plnohodnotnou součástí dané země. Do schengenského prostoru také patří například španělské Kanárské ostrovy, portugalská Madeira nebo norský ostrov Jan Mayen daleko na severu.

Oproti tomu existuje i několik území, která sice patří ke státům Evropské unie, ale do schengenské dohody nepatří. S pouhou občankou se tak nedostanete například do Grónska, Francouzské Guyany nebo Réunionu.

Pak jsou tu čtyři městské státy – Monako, San Marino, Vatikán a Andorra. Ty sice nejsou oficiálně součástí schengenského prostoru ani Evropské unie, mají však se svými sousedy uzavřené dohody o otevřených hranicích, takže i když byste při svém výletu do monackého kasina nebo do vatikánského kostela oficiálně opustili EU, stěží byste to poznali.

Pojďme se ještě podívat na „klasické“ hranice EU – na ty, které vás asi napadly jako první. V kontinentální Evropě je nejseverněji položeným členem Finsko, oproti tomu nejjižněji leží Malta. Nejvýchodnější zemí EU je Rumunsko a tou nejvíc na západě je Portugalsko. 🇪🇺🎿🌊

🎉 Vyhlášení vítězů soutěže AFO & ED Olomouc! 🎉

Děkujeme všem malým tvůrcům, kteří se zapojili do naší soutěže a navrhli vlajku pro nově vzniklý stát. Dorazila nám spousta originálních a nápaditých návrhů – byla radost je všechny vidět! 🌍🎨

Na fotce najdete vylosované vítězné vlajky, jejichž autoři si odnesou dětské knihy. 📚

Výherce budeme kontaktovat na uvedeném telefonním čísle. 📞

Ještě jednou děkujeme všem za účast a kreativitu – těšíme se zase příště! ✨

Evropská unie se v posledních letech snaží reagovat na klimatickou změnu – například prostřednictvím politiky označované jako Evropská zelená dohoda.

Ale co kdyby žádná taková politika neexistovala?

Na první pohled by to mohlo znamenat méně regulací a nižší náklady pro firmy. Z dlouhodobého hlediska by ale dopady byly složitější.

Řešení klimatické změny by se pravděpodobně zpomalilo a environmentální problémy by mohly sílit. Firmy by sice měly větší volnost, ale zároveň by mohl zpomalit vývoj nových technologií. Energetika by zůstala déle závislá na fosilních palivech, což by mělo dopady nejen na životní prostředí, ale i na ekonomiku a bezpečnost.

Změnila by se i role Evropy ve světě. Bez klimatické agendy by Evropská unie pravděpodobně ztratila část svého vlivu v mezinárodních jednáních.

Krátkodobě by změny nemusely být tolik viditelné. Dlouhodobě by se ale mohly výrazně projevit i v každodenním životě.

Tenhle scénář neříká, co je správně. Ukazuje jen, že i rozhodnutí „nic nedělat“ má své důsledky.

Společná zemědělská politika byla problémovou politikou už od samého počátku. Jedním z jejích základních principů byla preference pro produkty vypěstované uvnitř Společenství. Ve zbytku světa se ale potraviny prodávaly levněji než v EU. Aby tak levné potraviny nezahltily evropský trh a nepřivedly “naše” farmáře na mizinu, museli mimoevropští farmáři prodávat své potraviny za stejnou nebo vyšší cenu. A naopak, aby evropští farmáři dokázali své produkty prodávat i na světovém trhu, EU zavedla systém, kdy farmáři prodávali za světové ceny a EU jim doplatila rozdíl mezi obvyklou cenou ve světě a obvyklou cenou uvnitř EU. Toto se samozřejmě nelíbilo mimoevropským zemím a spolu se Světovou obchodní organizací (úspěšně) tlačily na EU, aby tento mechanismus změnila.

70. a 80. léta ukázala, že SZP je velmi úspěšná – vlastně, že je úspěšná až příliš. Evropský trh se nasytil a farmářům začaly zbývat přebytky potravin. Tyto přebytky byly prodávány do zahraničí, skladovány, darovány rozvojovým zemím, převedeny jako krmivo pro hospodářská zvířata a nakonec i ničeny.

Způsob přerozdělování dotací ze SZP byl odjakživa předmětem debat. Státy si stěžovaly, že mezi ně peníze nejsou rozdělovány spravedlivě, a farmáři si stěžovali, že nejvíc peněz dostávají velkostatkáři. Výjimečnou debatu ale v letech 2015 a 2019 rozvířil článek The New York Times, který popisoval, jak jde skoro 47 % peněz určených pro Česko pouhým 2,7 % farmářů! Každý z těchto farmářů si tak přišel z rozpočtu EU na více než 5 milionů korun. Jedním z těchto farmářů byl i náš současný premiér Andrej Babiš.

Poslední kontroverze se netýká přímo SZP, ale farmářů samotných – jde o novou obchodní dohodu Evropské unie a zemí Mercosuru (Jižní Ameriky). Zatímco EU klade důraz na potenciál dohody (především na možnost odstranění obchodních bariér pro evropské firmy), farmáři nejsou z dohody vůbec nadšení – někteří dokonce proti dohodě protestovali v ulicích (hlavně v Irsku, Belgii či Francii). Říkají, že nová dohoda podkope jejich živobytí, protože evropský trh zahltí levné plodiny a živočišné výrobky ze zemí Jižní Ameriky, především z Brazílie.

Zatímco Green Deal řeší každý, zemědělství není ani zdaleka tolik skloňované téma. Možná by ale mělo být – Společná zemědělská politika je jedním ze základních pilířů EU jako takové.

Společná zemědělská politika (SZP) je inciativa Evropské unie, která podporuje zemědělskou produkci a rozvoj venkova. Výdaje na SZP dnes tvoří asi čtvrtinu rozpočtu EU. Jedná se o nejdéle fungující politiku EU (byla zavedena už v roce 1962!) a jejím hlavním cílem je, aby se evropští zemědělci pěstováním potravin uživili a aby Evropa už nikdy nebyla hladová. Konkrétně měla SZP za úkol zvýšit evropskou zemědělskou produktivitu, zajistit stabilní příjem farmářům a zaručit pro Evropany cenově dostupné a kvalitní potraviny.

Dnes pomáhá SZP především zajišťovat cenově dostupné, bezpečné a kvalitní potraviny pro občany EU, chránit přírodní zdroje, přispívat k udržitelnému rozvoji a zabezpečit životní úroveň
zemědělců.

Těchto cílů se snaží dosáhnout třemi cestami – přímými platbami zemědělcům (přičemž ti, kteří nesplňují standardy kvality nebo pro životní podmínky zvířat, mají platby omezené nebo pozastavené), různými tržními opatřeními (jako jsou například vládní intervence v době krize) a podporou venkovských oblastí (například investicemi do infrastruktury).

V příštích letech bude také SZP více podporovat udržitelný rozvoj nebo malé farmáře a poskytovat jednotlivým zemím větší flexibilitu ve způsobu, jakým zavedou různá opatření.

Dnes slavíme Den Země!🌎

Není to jen symbol, vznikl jako reakce na reálné problémy. Poprvé se slavil v roce 1970 v USA, kdy miliony lidi vyšly do ulic upozornit na znečištění ovzduší a vody.🚰

Dnes se Den Země slaví ve více než 190 zemích světa a připomíná, že ochrana životního prostředí není jednorázová akce, ale dlouhodobá odpovědnost nás všech. 🌱

Co to je vlastně ta udržitelnost? 🪲

Jednoduše řečeno - udržitelnost znamená žít tak, abychom uspokojili naše dnešní potřeby a přitom neohrozili schopnost budoucích generací uspokojit ty jejich.

Čeho už jsme dosáhli?
👉🏼 pokles celkové produkce odpadu v EU
👉🏼 pokles množství plastu v moři (dokonce o třetinu oproti roku 2015)!
👉🏼 snížení dopadů znečištění ovzduší na zdraví

Opravdová změna ale začíná u nás. Ptáš se jak?
👉🏼 třiď odpad
👉🏼 využívej znovupoužitelné věci (tašky, lahve na vodu)
👉🏼 kupuj jen to, co opravdu potřebuješ
👉🏼 neplýtvej potravinami
👉🏼 chovej se ohleduplně ke svému okolí
👉🏼 inspiruj!

Udržitelnost není o dokonalosti, ale o každodenních rozhodnutích.🌳

Evropská politika Fit for 55 se sice týká posilování, ovšem ne toho svalového – tento balíček právních předpisů byl přijat s cílem snížit do roku 2030 evropské emise skleníkových plynů o 55 % (oproti roku 1990).🍀

Tato opatření jsou součástí dlouhodobé evropské strategie, jejímž cílem je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 (European Green Deal). Opatření by také měla posílit konkurenceschopnost průmyslu a sociální rovnost napříč EU. 🐸

Opatření se týkají 14 hlavních oblastí, například přechod na obnovitelné zdroje, udržitelnější doprava, eko paliva v letectví a námořnictví nebo řešení emisí mimo EU. 🚘

Myslíte si, že se EU může stát více “fit”? 🏋🏽‍♀️