04/04/2022
KDO JE KADÚ?
Ptá se Jakub, alias Peter Ginz, žák gymnázia Přírodní škola, v divadelním představení „Návštěva z pravěku“. O čem vlastně byla hra? Byla o lidském zlu, které nesmírně hluboká a přemýšlivá dětská duše rozkrývala v symbolickém příběhu o Kadúovi. Byla i o lidskosti a přemýšlivosti, které mohou prosvětlit temnotu nebezpečných pohnutek. Toto dítě - Peter Ginz, nezvykle dospělým způsobem přemáhá svůj strach a dovolí si pokládat ty nejtěžší možné otázky, na které vlastním kritickým uvažováním hledá odpovědi. Mnohé dospělé by jejich mrazivá pravda natolik vyděsila, že by se raději na nic neptali. Před více než 70 lety, překonával 13-letý chlapec Petr Ginz, uvězněný v terezínském gettu, každodenně svůj strach, pod jehož tíhou by mnozí dospělí ztratili schopnost kriticky reflektovat realitu. Symbolika replik Petrovy hry vede diváka k nelehkému přemýšlení. Kadú je pravěký tvor, ztělesnění zvířecího chování motivovaného čistě instinkty. Můžeme se uspokojit s doslovnou interpretací, že Kadú je fikce. A pokud je náhodou skutečný, tak jistě žije někde hrozně daleko, v jiném světě a nemá s námi vůbec nic společného. Anebo se trochu zamyslíme a možná ho spatříme. Kde? V sobě. Kadú se nachází v každé lidské mysli. Je to její prastará část, stará miliony evolučních let, která reaguje na emoce rychle a instinktivně, bez korektivní reflexe. Složitá spolupráce lidí ve skupinách může vést ke sdílenému blahu pouze a jedině tehdy, pokud tuto část mysli ovládneme a podíváme se na ní z perspektivy pozorovatele, čili ji reflektujeme. Pokud na Kadúa uvidíme, nebude už natolik nebezpečný pro nás ani pro ostatní. Pokud ho v sobě uvidíme, můžeme přijmout, že jsme ve jistém smyslu stejní jako on. Osvobodí nás to od předstírání, že jsme jiní, lepší, tedy od morální nadřazenosti. Spatříme sebe sama v zrcadle, s našimi největšími strachy a vzteky. Učitelé a rodiče, kteří láskyplně a empaticky reflektují znepokojivé emoce a myšlenky dětí, je tím učí ovládat jejich “primitivní” emoce tak, aby byly ve službách spolupráce a sounáležitosti, ne ve službách agrese, jež se snaží eliminovat to, co je “méně”, co je jiné, sobecky se prosadit, podle zákona silnějšího, který panoval mezi dinosaury.
