11/06/2026
Možná jste postřehli, že tu v posledních týdnech bylo trochu ticho. Mělo to ale zásadní důvod, bylo potřeba dokončit klíčovou fázi, která dá hnutí Vraťme holky do hry reálnou sílu a vědecký základ.
Diplomová práce na FMK UTB ve Zlíně, která se stala platformou pro výzkum s cílem zjistit pravdu o tom, co se děje v dívčím basketbale a proč holky tento skvělý sport předčasně opouští, přinesla výsledky.
Národní basketbalová sonda 2026 potvrdila, že důvodem není nedostatek talentu, lenost, puberta, přestup na střední školu nebo ztráta zájmu o sport. Největším problémem není ani nedostatek peněz nebo špatná propagace. Dokonce není ani těžké dívky pro basketbal nadchnout, bohužel je ale neumíme u něj udržet! Výsledky výzkumu dávají všem podobným teoriím a domněnkám jasné vale. Přináší autentické výpovědi hráček současných i bývalých, jejich rodičů i trenérů. Postřehy, zkušenosti a pocity přímo z českých palubovek, přetavené do konkrétních dat, neříkají: „Odešla jsem, protože klub měl špatné logo nebo slabý Instagram.“ A málokdy říkají: „Odešla jsem, protože cvičení na tréninku nebylo moderní.“
Akademická fáze je prozatím uzavřená. Ne že by nebylo co zkoumat, ale skutečnou, praktickou práci na transformaci dívčího mládežnického basketbalu od stolu a sama neudělám. Pojďme vrátit holky do hry společně, hned teď! Ta horká kaše, kolem které se v českém sportu už roky chodí po špičkách, teď má svoji vědecko-analytickou diagnózu: toxické sportovní prostředí, tlak na okamžitý výkon, nezdravé vztahy, nedostatek respektu, chybějící lidský přístup, bariéra strachu, elitářství, klientelismus a nedostatečná kompetence některých trenérů. Sonda přesně ukazuje, co holky v týmech nejvíc pálí a proč ztrácejí motivaci. Popisuje i starosti a obavy rodičů a potřeby trenérů pro výkon jejich nelehkého povolání.
Abychom mohli začít dívčí basketbal léčit a udržet dětem radost a lásku k basketu, je nutné celkové klima v dívčím sportu radikálně změnit. Musíme začít u sebe – tím, že to přestaneme omlouvat a tolerovat. Ne, není to normální, neučme děti, aby si zvykaly. Ne vždy totiž platí, že „co tě nezabije, to tě posílí“. Hrubé zacházení, nedostatek empatie a nespravedlnost naše děti do života neposílí, ani v případě, že u sportu vydrží. Traumata si ponesou dál a v dospělosti možná budou mít tendenci chovat se stejně, jako se kdysi chovali trenéři k nim, stejně, jako se k jejich trenérům chovali kdysi ti jejich. Nastal čas s tím konečně něco udělat. Vždyť je to v podstatě tak jednoduché!
Já se postarám, aby výsledky výzkumu nezůstaly ležet v šuplíku. Postupně vás s nimi seznámím. Udělám maximum pro to, aby získaná data nezapadla, vyvolala konstruktivní diskuzi a stala se základem pro reálnou změnu, kterou nejen dívčí basketbal tak moc potřebuje.
A co můžete udělat vy?
Sledujte tento profil, sdílejte naše příspěvky, ale hlavně – mluvte o tom. Ptejte se svých dcer, jak se na tréninku opravdu cítí a co prožívají. Otevřete toto téma ve svých klubech a nebojte se ozvat, když uvidíte nespravedlnost nebo hrubost. Napište nám do zpráv svůj vlastní příběh nebo zkušenost. Je nejvyšší čas české sportovní prostředí, které naše děti formuje, společně uzdravit.
Vraťme holky do hry! 🏀🔥
20/04/2026
18/04/2026
13/04/2026
07/04/2026
05/04/2026
03/04/2026