Domškola Freedom - Lukov

Pokud se Ti chce smát, směj se.
Pokud se Ti chce plakat, plač.
Pokud se Ti chce něco říci, řekni to.
Pokud se Ti chce mlčet, nic neříkej.
Pokud chceš odejít, odejdi.
Pokud chceš zůstat, zůstaň.
Pokud chceš něco změnit, změň to, protože jenom Ty víš, jakou hodnotu to pro Tebe má, když to uděláš.

Život je ve svém jádru vlastně velmi jednoduchý …

Veronika
www.intuitivnivedeni.cz

📍Zimní západ slunce na břehu Michiganského jezera, Wisconsin

Dny s malými dětmi jsou často náročné. Bývají několikrát denně zaplaveny hodně silnými emocemi a dávají to najevo velice hlasitě i celým svým tělem. Příčinou ohlušujícího křiku a přívalu slz může být naprosto cokoli, určitě to taky znáte. Pro nás rodiče to může být hodně intenzivní a vysilující.

Ten vztek, který se v nás okamžitě vzedme.

Ta touha, aby to přestalo.

Chuť nadávat, ublížit jim nebo sobě. Cokoli, aby to skončilo.

Tyhle myšlenky a pocity máme nejspíš my všichni, kdo jsme nezažili ideální dětství, a není třeba se za ně stydět nebo se obviňovat, jak hrozné jsme matky (nebo otcové). Pokud je zvládneme neuskutečnit, stačí je uznat, přijmout, obejmout sama sebe, mít se sebou soucit. Jsme v hrozně náročných situacích a pro ty z nás, kteří si nesou historii traumatu z dětství, je to ještě mnohokrát těžší.

Samozřejmě, že první myšlenka je dítě uhodit, seřvat, utéct, zlehčit jeho pocity,… vždyť to jsou programy, které nás naučili naši rodiče nebo ostatní dospělí. Křik a pláč dítěte v našem těle aktivuje bolestivé vzpomínky na naše křiky a pláče z vlastního dětství a automatickou reakci takovou, kterou jsme jako děti dostávali od dospělých.

Přesto jsem za to vděčná. I když se pak často cítím jako po nějakém svém vlastním záchvatu, unavená, vyčerpaná, vnímám ale i silný pocit štěstí, soucitu a vděčnosti, když se mi podaří se nenechat strhnout náporem emocí dítěte a zůstat v tomhle vztahu dospělým poskytujícím bezpečné prostředí k proběhnutí silných emocí, bez souzení, bez hodnocení, bez násilí, bez touhy okamžitě to všeobecné utrpení ukončit, bez studu, bez obav, co na to řeknou kolemjdoucí. Prostě být sama co nejvíc v klidu, ve svém středu. Chovat se tak, jak vědomě chci, ne jak mě chtějí vláčet traumata, zranění a bolesti z vlastního dětství. Dítě ještě nemá vytvořeny vlastní mechanismy, jak se uklidnit. Neumí to. Prostě to nejde. Potřebuje si „půjčit” náš klid, nasát jej od nás. Proto je tak nesmírně důležité věnovat se nejprve sobě. Jako v letadle: kyslíkovou masku nasaďte nejdřív sobě, až poté dětem. A nejlépe s láskou a soucitem.

Hodně mi pomáhá něco, co řekla moje kamarádka, skvělá terapeutka, kterou znáte z našeho seriálu Rodiče jsou taky lidi na mém YouTube kanálu, Renata Ježková. Podělím se o to s vámi, dejte vědět, jestli vám to taky bude pomáhat.

„Ptejte se, co byste udělali, kdybyste jednali skutečně jen z láskyplné podstaty toho vztahu (milujete své dítě a na určité úrovni se tohle prostě nemění, ať se děje cokoli). Kdybyste nenaskočili na vlnu vlastní bolesti, traumatu nebo pocitu nedostatečnosti. Jak by vypadala vaše reakce, kdyby okolní svět, minulost i budoucnost zmizely, a jediné, co zbylo, by byl jen vztah s vaším dítětem? Co pak uděláte, když se necháte vést jen svým srdcem?”

Nejsme naše traumata. Nejsme naše zranění. Nejsme ta bolest, kterou cítíme. Nic z toho nás nedefinuje. Hluboko uvnitř je to, co je naší podstatou, láska. A můžeme se k ní vracet.

P.S.: Facebook mi už zase zablokoval účet DJTL kvůli častému cestování, děje se to nám nomádům opakovaně, takže nevím, jestli tam tenhle příspěvek bude vidět nebo ne. Na instagramu snad bude.

Bezmoc je jeden z nejhorších pocitů, jaký může lidská bytost zažít. Psycholog Peter Levine používá jednu krátkou definici toho, jak vzniká hluboké psychické zranění: Strach + bezmoc = trauma.

➡️ Kolik moci jste měli nad svými životy jako děti vy?

➡️ Jak dobře dnes snášíte změny, které nemůžete ovlivnit?

➡️ Co cítíte, když věci nebo lidé nefungují podle vašich představ?

➡️ Kolik moci nad svým životem mají vaše děti?

Může být užitečné o těchto otázkách občas popřemýšlet. Mějte krásný den ❤️

Vážení a milí přátelé nás a našich stránek,přijďte dnes na koncer.🌲🌲🙏🥰Rádi Vás uvidíme.💞

Kdo ještě nemáte stromeček, nějaké nám zbyly z vánočního trhu. Cena 150,- Kč. Přijďte vyzvednout do Lukova 11.

Všem děkujeme za dnešní účast na našem předvánočním setkání.
Pár vánočních výrobků nám ještě zbylo.
Zastavte se kdykoli. Prodej bude možný i před koncertem 16.12.2022, kde Vás také rádi uvidíme.

Jsme na Vás připraveni.Zahájení za pár minut.😀🌲💝

Photos from Domškola Freedom - Lukov's post

A další ochutnávka našich výrobků.😀🥰Máte se v sobotu 10.12.od 14 hod.na co těšit.Přijďte s námi do Lukova navodit vánoční atmosféru.🌲🌲🌲

Jde to i jinak❤️

Pokud se ještě rozhodujete, zda navštívíte 10.12.od 14 hod. naše vánoční trhy, tak neváhejte.Sama koukám, co šikovné ruce našich maminek dokáží vyrobit. 😀💞🎄🎄🎄

Pozor!!!! oprava datumu konání na 16.12.2022🤪🤔💞

Pozor!!!! oprava datumu konání na 16.12.2022🤪🤔💞

Pozor!!!! oprava datumu konání na 16.12.2022🤪🤔💞

Co je poselství Gregga Bradena?

Jsme o tolik víc, než bychom si kdy dovedli představit, potvrzeno vědecky, zapsáno v našich genech.

Nepotřebujeme se vylepšovat zvenku čipy a bůhví čím vším, stačí aktivovat svůj skutečný potenciál. Již teď disponujeme technologií, která je dokonalá, naše tělo, naše vědomí. Jen s ním dobře zacházet.

Proti tomu stojí rafinované nástrahy, které zaměstnávají naši mysl, abychom to nedokázali. Pokud to totiž dokážeme, již nebudeme snadno ovladatelní.

Děkuji Greggu! .braden

Honza.

A opět něco málo z učení. Naše děti jsou zlatíčka. Stačí jim věřit a odvedou svou práci jak nejlépe dovedou. 💞😍🌞

Už se opět chystáme na vánoční trhy. Vyrábění je v plném proudu, a tak bude stát za to, abyste si udělali čas v sobotu 10.prosince a přišli se v adventním čase s námi pobavit, posedět a něco pěkného si koupit. Máme Vás rádi a moc se těšíme na Vaši společnost. 😉💞🍜🍰🎄

Dítě, které ve chvíli frustrace a ohrožení volí agresivitu, protože vývojově nemá ještě přístup k reakcím vyšších částí mozku, se nepotřebuje učit, jak být laskavé, ani trestat proto, aby se příště chovalo lépe. Potřebuje, abychom mu ukázali, jak se k laskavosti v sobě dostat tím, že uklidíme vše, co ji stojí v cestě, a že ji v první řadě budeme žít my sami.

Kapacita pro soucit je člověku vrozená. Je vepsána do neuronových sítí mozku. Je to základní nastavení mysli, se kterým všichni přicházíme na svět, a potřebujeme ho jenom rozvíjet a upevňovat.

Děti nepotřebují, abychom je učili, jak být laskavé či pečující, jak mít s druhými soucit. Potřebují, abychom jim vytvářeli takové prostředí, ve kterém se k němu bude možné dostat i ve chvíli strachu či hněvu.💔

Pro generaci, která vychovávala děti v nadřazenosti a moci, to může často vypadat, že s agresí dítěte neděláme nic a vedeme ho špatně.

🖤Protože na agresi dítěte nereagujeme vlastní agresí, abychom zničili jeho sílu.

🖤Protože v něm nevyvoláváme strach, aby se oddělilo od vlastních emocí.

🖤Protože mu nevyhrožujeme ztrátou, aby se v bezmoci podvolilo.

🖤Protože ho neizolujeme, aby se uklidnilo způsobem, který není pro něj neurologicky možný.

🖤Protože výsledky nejsou vidět hned.

A přece děláme tak moc.

💛Nezvyšujeme frustraci a bezmoc, které vedly k agresi na prvním místě.

💛Zastavujeme situaci, která dítě aktivuje příliš a může někomu ublížit, místo abychom zastavovali násilně dítě a ubližovali jemu.

💛Pomáháme dítěti spojit se s emocí za agresí a učit se s ní být jiným způsobem.

💛Nevytváříme v dítěti přesvědčení, že je špatné jen proto, že neumí reagovat způsobem, který pro něj není vývojově možný a který se má učit od nás.

💛Vytváříme prostor pro opravdovou lítost tím, že projevujeme soucit oběma stranám.

💛Nepřenášíme vlastní emocionální zranění a tím je pomáháme uzdravovat.

A to je hodně.🌟

Protože vidíme opravdové dítě a pracujeme s jeho opravdovými vývojovými možnostmi.

Protože ukazujeme cestu k laskavosti, kterou dítě přišlo na tento svět žít a rozvíjet. A každé dítě chce být laskavé, dokonce i ve chvíli agrese a nenávisti.

Jen mu musíme ukázat, že je to ten lepší způsob.

💞

KDYBYCH MOHLA ŽÍT ZNOVU...
❤️
.. zůstala bych v posteli, když jsem byla nemocná, místo abych si myslela, že se svět zhroutí, když ten den nepůjdu do práce.
Růžovou svíčku vyřezanou do tvaru květiny bych zapálila dřív, než by se rozpadla stářím.
Méně bych mluvila a více naslouchala.
Pozvala bych přátele na večeři, i kdyby byl můj koberec flekatý nebo pohovka vybledlá.
V obývacím pokoji bych jedla popcorn ′′s chutí′′ a mnohem méně bych se obávala špíny, když by někdo chtěl zapálit krb.
Pozorněji bych naslouchala příběhům, které mi otec vyprávěl o svém mládí.
S manželem bych si rozdělila více povinností.
Nikdy bych netrvala na tom, aby byla v letním dni zavřená okénka v autě, protože mám pečlivě učesané vlasy.
Méně bych se smála a plakala u televize a více pozorovala život.
Seděla bych na trávě, i kdybych měla umazané oblečení.
Nikdy bych si nekoupila něco, co by bylo jen praktické, co by zakrylo špínu nebo co by zaručeně vydrželo celý život.
Místo toho, abych si přála, aby devět měsíců těhotenství brzy uplynulo, bych si vážila každého okamžiku a uvědomila si, že zázrak, který ve mně roste, je mou jedinou životní šancí, jak pomoci Bohu učinit zázrak.
Když mě moje děti políbily, už nikdy bych neřekla: ′′ Později. Teď si běžte umýt ruce k večeři." Bylo by více ′′ Miluji tě ". Více ′′ Je mi líto ".
Kdybych však měla další šanci, využila bych každou minutu, věnovala bych jí pozornost a žila bych intenzivně.
Přestaňte si dělat starosti s nepodstatnými věcmi.
Nedělejte si těžkou hlavu z toho, kdo vás nemá rád, kdo má víc nebo kdo co dělá.
Místo toho si važte a oceňujte vztahy s těmi, kteří vás mají rádi 💕.

Od Rolanda Santé 🙏

Jaký otec, takový syn 🥰🐶

Proč se dotknout, pohladit a obejmout?

Dotek je naše přirozená potřeba, výživa pro tělo a duši, způsob komunikace.

Laskavý, vědomý dotek,“ CO VÍC SI PŘÁT?“ když se tě někdo dotýká s láskou a respektem a ty se můžeš uvolnit do pocitů blaženosti a přijetí.

Při doteku, hlazení, objetí začíná tvorba oxytocinu, hormonu štěstí, zlepšuje se naše psychika, otvírá se srdce.

Pokud můžete, zastavte se, dotýkejte se, objímejte své nejbližší. Naše tělo miluje doteky.

Zdroj: Iveta Jasmína Smith